Je třeba zabít Davida? Ale není. Je třeba zabít jeho tvůrce? Ale není. Je třeba zabít ty, kteří to nepochopili...:) Je třeba zabít kritiky pro kritiky, kteří nevzali v potaz omezený manévrovací prostor, který tvůrci této scarymuzikálové megaparodie měli, protože tvořili až jako druzí v pořadí. Ale nakonec to byl prostor, který bezezbytku využili!

Tak tu máme další změnu ankety (jak už si pár lidí včera všimlo), ale zatím se mi nechtělo měnit žánr, tak jsem tam dal ještě jednu muzikálovku - tentokrát zahraniční. Co vy na to? Komu dáte přednost - přesněji kterému titulu? Snaha při výběru byla jasná - nabídnout u nás hrané, resp. celosvětově známé tituly. A je to jedna darda za druhou. Od Pomády, přes Bídníky, až po Kočičky:)

Minule jsme si zkusili napsat, proč 3 různí lidé (jeden velikán naší minulosti a dva obyčejní současníci) nejsou komunisty. Jenže znamená nebýt komunistou být automaticky antikomunistou? Nikoli! Pouze snad u jednoduchého jedince postiženého černobílým viděním světa, ale u hloubavého a přemýšlivého jedince - a nemusí to být zrovna Čapek nebo třeba současný velikán univ. prof. Václav Bělohradský

Tahle veleznámá věta Karla Čapka (který vlastně napsal svého času stejnojmenné dílo) se dá vykládat různě, hlavně důvody těch, kteří tuto větu používají, mohou být nejrůznější. Smyslem následujícího článku není čpět oheň a síru na komunistickou stranu, resp. tzv. komunismus, který ještě nikdy nikde na planetě neexistoval (navzdory tendenčnímu opačnému lživému tvrzení masmédií) a existovat

Musím říct, že jsem se trochu Barona Prášila bál. Hlavně tedy toho, nakolik ho přijme konzervativní český divák, který je zvyklý na popové písničkály a rockové opery, kterým jsme si tady u nás zvykli říkat muzikály... To nemá být kritika, já mezi jejich fanoušky taky patřím. Ale proč nenahlédnout trošku pod pokličku toho, jak se to dělá venku, a přitom připravit původní domácí velkoprojekt.

V sobotu jsem poslouchal chvíli programovou konferenci ČSSD a úpěl jsem smutkem nad tím, že v této zemi postrádáme politika formátu slovenského premiéra Roberta Fica. Jeho vystoupení bylo naprosto úchvatné! Mluvil bez papíru, čtecího zařízení a naprosto bez koktání, věcně, srozumitelně, charismaticky. Roztrhal kapitalisty na hadry, zdůraznil potřebu sociálního státu a dokonale obhájil logiku skutečné (rozuměj demokratické) levicové politiky vůbec. Škoda, že nejsem Slovák - to bych v červnu neměl problém s volbou ani na minutu. Takhle jen budu muset hlasovat pro nejmenší možné zlo. Ale už to bude bez té radosti jako dřív

Je po olympiádě a je tudíž čas zase změnit anketku. A protože se blížíme volbám a MS ve fotbale, tak příští 3 ankety budou volební Ta první ale muzikálově volební. Nějak totiž s růstem zájmu o FaceBook klesá sledovanost tohoto blogu, a to by mi bylo docela líto. N. r. od profilu na lide.cz si myslím, že blogování má svůj smysl i v době fenoménu FB...

Jsou za mnou nejhezčí zimní olympijské hry, jaké jsem ve svém životě (zatím výhradně u obrazovky) zažil. Od Sarajeva 1984 sleduji všechny a zimní hry mám rád daleko více než ty letní, i když i ty mají své kouzlo, samozřejmě.

V těchto dnech můžete zhlédnout v českých kinech dokumentární snímek kultovního režiséra Michaela Moorea O kapitalismu s láskou (v originále Capitalism: A Love Story). Jeho cílem, jak sám uvádí, byla kritika současného ekonomického systému.

Několik tisíc demonstrantů zabránilo v sobotu v Drážďanech blokádami poblíž centra saské metropole přívržencům německé neonacistické scény v jejich každoročním pochodu městem. Extremisté si jím chtěli připomenout letošní 65. výročí bombardování Drážďan Spojenci.