Proč nejsem komunistou...

Tahle veleznámá věta Karla Čapka (který vlastně napsal svého času stejnojmenné dílo) se dá vykládat různě, hlavně důvody těch, kteří tuto větu používají, mohou být nejrůznější. Smyslem následujícího článku není čpět oheň a síru na komunistickou stranu, resp. tzv. komunismus, který ještě nikdy nikde na planetě neexistoval (navzdory tendenčnímu opačnému lživému tvrzení masmédií) a existovat asi ani nikdy nebude, neboť je to vrcholná utopie, smyslem je podívat na nekomunismus z jiného úhlu pohledu. A terminem technikem KOMUNISM se hodlám zabývat v následujících týdnech do voleb ještě vícekrát...

Nejprve se podívejme na stejnojmenný článek mého kolegy z jediného českého levicového deníku, který je na trhu, deníku, za nímž volně stojí právě KSČM. Ano, je to možná zdánlivě paradox, ale i v redakci "komunistických" Haló novin pracují lidé, kteří nejsou komunisty - ba dokonce je jich tam dneska už možná většina. Dílem proto, že nejsme vyloženě komunistický deník a dílem proto, že tu panuje vrcholná demokracie a stranická knížka rozhodně není povinností pro to, aby tu člověk mohl pracovat. A to už nemluvím o faktu, že ani každý, kdo tu stranickou knížku má, ještě nemusí být přímo komunista - což je shodou okolností i můj vlastní příklad - vysvětlení hledejte níže... Ale teď už Jirka:

PROČ NEJSEM KOMUNISTA
Rozhodl jsem se vyjádřit svůj názor na osobní (ne)příslušnost k jakékoliv politické straně. Na každý pád je to můj názor a zobrazuje můj postoj.
Takže politické strany jsou sdružení lidí většinou kolem jednotlivce (předsedy, vůdce), které by měly ve veřejném zájmu s předem stanovenými kroky (budiž označeny jako základní kameny) směřovat společnost v rámci státu k jejímu přežití, případně rozvoji. Občas tak činí i na úkor jiných občanů, ba i států. V čele každé strany, kvůli člověčí smrtelnosti, se ovšem po čase vystřídají další lidé. Ti už na některé základní kameny pochopitelně hledí jinak. Každý člověk je jiný a nikde nenajdete dva s totožnými názory. Proto se může stát, že strana se změnou předsedy převezme zcela jiný myšlenkový proud, byť vynecháním jediného základního kamene. V podstatě se může převzít i opačný postoj.

Modří – Červení
Levicoví – Pravicoví
Pro - Proti
Aby se strany mezi sebou odlišily, přiřknou si nějaký název či označení, někdy se jim přidělí zvenčí. Hlavní rys je zachován vždy: ať se jedná o cokoliv, lze být pro, případně být proti (odpůrce). Děje se tak ve všech stranách, napříč celou společností. Má tedy smysl zachovávat tzv. strany, když stejně nakonec za vším stojí člověk jako jednotlivec a s ním jeho osobitý přístup? Není rozumnější se vyhnout neustálému štvaní, pomlouvání mezi dvěma tábory (stranami), vzájemným půtkám a společnost prostě nerozdělovat – netřídit – jenom pro stranické zájmy?

Co udržuje strany
Nebýt přemrštěných peněžních odměn, většina lidí by stejně všechny strany opustila a zůstali by jen ti, co neodevzdali srdce prospěchářství.

Ti, co si uvědomují poslání pro budoucnost a zavrhují povolání pro přítomnost s heslem: po nás potopa. Ale já nemám zájem společnost rozdělovat vstupem do jakékoliv strany, chci ji spojovat. Spojování už tu bylo v 50. letech – ne vždy citlivé – tzv. kolektivizace. Takové rozhodně ne. Musí být založeno na zdravém rozumu a zkušenostech právě z padesátých let, vždy nenásilně se zachováním svobodné vůle.

Svoboda, rovnost, bratrství
Svoboda jednoho občana končí tam, kde začíná svoboda druhého občana. Nebylo to heslo komunismu? (Tento latinský výraz znamená »společný«. Přemýšlel jsem o českém protějšku. Mohla by to být »pospolitost«, co vy na to?) Proč bylo toto heslo pošpiněno? Protože dostali moc jednotlivci. Nechci, aby jednotlivci mohli rozhodovat o ostatních, musíme sami o sobě rozhodovat všichni svobodně, svorně a bratrsky. Nikdy jinak. Strany stojí a padají na jednotlivcích, stejně tak KSČM. I veleslavná ODS, v jejímž názvu je řecký výraz demokracie. To znamená vláda lidu – kratein – vládnout a demos – lid. Ovšem v pojetí ODS to bezesporu znamená vládnout lidu.
Děkuji, nemám zájem o takové projevy moci. Abych neshodil své krajně nepřátelské postoje k neustálému třídění společnosti, nemohu do žádné strany vstoupit. Čí je heslo o beztřídní společnosti? Rozuzlení této otázky nechám na každém z vás.
Jiří BRUTHANS
 

A teď zase já... Ano, i moje maličkost může napsat s plným svědomím onu otázku Proč nejsem komunista...?! Důvod je prostý. Samozřejmě není totožný s názory Karla Čapka, kterého si jinak velmi vážím, ale i pro jeho názory v této věci mám pochopení. On totiž své pojednání psal v úplně jiné době. Kdyby žil dnes, vůbec nemůžeme vyloučit, že by naopak mezi voliče nové KSČM patřil. A pokud by ji přímo nevolil, určitě by coby objektivní a seriózní intelektuál takové pojednání nesepsal. Možná by sepsal naopak pojednání Proč nejsem antikomunistou, stejně jako Čapkův velký následovník, filozof Václav Bělohradský vloni v červenci pro deník Právo. Ale této otázce se hodlám věnovat v příštím zamyšlení, aby to tu dnes nebylo najednou moc dlouhé...

Proč tedy já nejsem komunistou? Protože jsem vyrostl v rodině sympatizantů Československé strany (národně) socialistické, tzv. Benešpartei a protože se domnívám, že socialismu jako spravedlivějšího, solidárnějšího a sociálnějšího společenského zřízení lze dosáhnout i jinou cestou než revolucí. Resp. že té revoluci musí předcházet evoluce! Že dělat revoluci z pozice menšiny proti většině, která o její potřebě není zcela přesvědčena, je špatně - protože to pak dopadne jako po únoru 1948... Nicméně ani jako socialista v komunistické straně, kde jsem zakotvil na protest proti současnému prohnilému sobeckému kapitalistickému zřízení, nejsem přímo komunistou. Ono totiž být komunistou, to není jen tak. Komunistou není ten, kdo se za něj označí, komunistou není automaticky ten, kdo vstoupí do komunistické strany. Komunistou se člověk musí stát - svým chováním, jednáním, vzorem. Komunistou se stáváte až poté, co vykonáte mnoho dobra, poté, co zjistíte, že radši dáváte než berete, že neuvažujete v duchu JÁ, ale v duchu MY, že prostě jste schopni neposuzovat dění okolo meritem svého osobního prospěchu či toho, jak se daří vaší rodině a blízkým, ale jak se daří či nedaří celé společnosti! Komunistou se stáváte až tehdy, kdy definitivně vymažete ze svého nitra jakékoli prvky sobectví, egoismu a individualismu! A to je práce (většinou) na celý život. A i ten někdy může být krátký. Ne každý dokáže za tak krátkou dobu jako Ježíš být skutečným komunistou... Totiž to, že se Ježíšovi přezdívá "historicky první komunista", to není náhoda, to je fakt. Možná by sám Ježíš proti tomuto označení protestoval, ale fakt je, že on jako komunista žil, on tak jednal, on se tak choval. A až budu jako on, pak teprve budu moci uvažovat o tom, že bych snad... jednou... mohl být komunistou!

Ačkoli se pohybuju ve straně, která má pořád kolem 80 000 členů, není kolem mě 80 000 komunistů. Z těch 80 000 lidí jsem za 11,5 roku členství v KSČM dobře poznal několik stovek, snad už něco málo přes 1000 straníků - a je-li z nich skutečnými komunisty desetina, je to hodně. Přesto jsem na tyto lidi hrdý, vážím si jejich životního přístupu a odmítám plošné primitivní antikomunistické žvatlání o tom, jací jsou komunisti zločinci a vrazi. Vím o desítkách milionů obětí Stalina, Pol Pota a dalších několika šílenců, kteří ve jménu komunismu páchali nejhorší zločiny, přesto odmítám, že by to byly "zločiny komunismu"... Proč toto účelové tendenční lhaní odmítám, to vysvětlím i spolu s dalším nekomunistou Václavem Bělohradským příště...

Hezký den všem!