Neuvěřitelné, jak to letí jako smetí. A ten čas jak bláznivý. Ani jsem se nenadál a abych psal další ohlédnutí. Protože tomuhle blogu jsou tento týden už 4 roky...! Co přinesl ten poslední? Krom rodinné pohody zde zejména překvapivý razantní nárůst sledovanosti (což pochopitelně vítám), daný ovšem zejména zásluhou jediného článku (což si plně uvědomuji, zas tak sebestředný nejsem)! Nemohu za to já, může za to (v pozitivním slova smyslu) náš momentálně asi nejlepší písničkář Tomáš Klus, jinakto stříbrný český slavík. Jeho text Pánubohudooken, resp. už jen proklik na jméno Tomáš Klus v oficiálních hledačích, zavál i sem stovky, ba tisíce jeho fans. Tak snad se jim zdejší oprávněné ódy na jejich idola líbily.

44 000 otevření stránky za 4 roky rozhodně není špatné, i když ani ne nejlepší. Nicméně nedisponuji tu čtenářským deníčkem alias kvalitními rozbory povinné středoškolské četby, tak musím být skromnější. A budu třeba doufat, že články týkající se očekávané radostné události v naší rodině sem od konce měsíce srpence budou vábit nové čtenáře, kteří muzikálům a zejména politice (nejčastější témata tohoto blogu) až tolik neholdují... Pravdou zůstává, že nemůže být víc než nový lidský život. A sledovat jeho vývoj bude téma zkrátka nepřekonatelné... Těšíme se na Tebe, Robísku. Však už jsi vlastně mezi námi - když i paní v ZOO Ohrada v Hluboké nám na lístek zkraje měsíce napsala Počet osob tři...

Nebývá zvykem, že bych sem vkládal své šlehy z Haló novin, tedy českého levicového deníku, který je s mým životem spjat už bezmála 18 let, ale tentokrát si nemohu pomoci. A předem upozorňuji, nejde o politiku...! Jinak textík vyšel v HaNo dnes, takže ho ještě seženete i na stáncích...

Původně měl být následující článek takovým cestovatelským retrem za rokem 2011, protože jsem prostě vloni nestihl vkládat sem jednotlivé reporty z cest, dokonce ani z té svatební (za což se kaji a Mišičce omlouvám), ale nakonec ta dnešní SMS zpráva z ultrazvuku přehlušila vše: "Ahoj moji milí, tak jsem v 6. týdnu. Viděla jsem na obrazovce prcka (malej bílej flek) a hezky mu tlouklo srdíčko. Je to krásnej pocit! Papa Miška." No to uznáte, že má samo přednost. Stejně jako těšení se (samozřejmě doufáme, že vše dopadne, jak má), až budem takhle jezdit už ne ve dvou, ale ve třech! Miško, děkuju! A Robísku/Terynko, těšte se, jak se s náma podíváte do šírýho světa... Možná už nebude dost dukátků na cesty do daleka (takže to ve finále bude stejný jako za komančů, kdy se zase nemohlo z jiných důvodů), ale i poblíž je svět krásný a je na něm co obdivovat, dá se tu prožít plnohodnotně!

Dámy a pánové, věřte, nevěřte, je tomu tak - tomuto blogu jsou už tři roky. Tři roky které lze rozdělit do dvou etap. Ta první byla plná závratných změn a menších či větších životních radostí i zklamání, ta druhá znamenala uklidnění. Po vztahové rovině určitě. Dokonce i ta Itálie, která se v soužití dvou lidí tu a tam objeví, už je za námi...

Tak to máme za sebou. 4. červen na centrální travnaté ploše se Sekvojovci v trojské botanické se opravdu vydařil. Jedno je proto jisté - vzpomínky zůstanou... Chtěl bych moc poděkovat všem za milá přání a že nám držíte pěsti-štěstí a nikoli palce-kopance Vůbec nejvíc bych chtěl poděkovat Víťovi Bečvářů a všem  dámám, které nám na obřad přijely zazpívat

Málokdo ve svém životě zažije změnu století, no a už vůbec skoro nikdo dokonce změnu tisíciletí. Nějakých max 5 miliard vnímajících lidí tuhle šanci mělo před 10 lety, otázkou je, zda jí všichni přikládali zásadní význam. Ono někde také mají jiné kalendáře, jinde zas jiné starosti. Ale 10 let zpátky je vlastně minulost. Nám se teď láme desetiletí. Nultá léta vystřídají desátá. Když se ohlédnu zpátky a odpočtu-li dobu jeslí a školky, kdy jsem na rozdíl od toho roztomilého klučiny z Policajta ze školky neřešil ani to, zda kluci mají penis a holky vagínu, vstupuju tak jako tak už do 4. desetiletí svého života. A spolu s ním očekávám i zásadní změny v něm...

Dva roky!!! Ufff!!! To je pane věc, japa nám to letí... Co všechno se za ty dva roky stalo. Koho všeho jsem potkal, poznal, potěšil, ale i (nechtěně) zklamal, kým jsem byl (ne)pochopen, kým zrazen, kým obdarován... Byly to přelomové dva roky a ničeho, co se stalo, pěkně prosím nelituju. Mohl jsem občas být ještě více diplomatičtější, někdy pozornější, někdy méně slibovat (ač vždy to bylo v dobré vůli), ale pořád si myslím, že jsem toho svého Janoucha tak nějak tím slzavým kapitalistickým údolím provázel v mezích solidních možností...

Pořád tu tak střídám příspěvky politické a divadelní, zřídka sportovní (+ ankety), no a jak čas běží, už dlouho tu nebylo nic osobního. Možná proto, že jsem už půl roku tzv. ve vztahu a až na pár nabroušených momentů, kterými si ale musí projít každý svazek, je to zatím půlrok jedna báseň! Moje Mišička je totiž neskutečný stvoření...

Tak je zase další rok v pánu... A mně táhne na 37 - no děs!!! Se čtyřmi křížky na krku už bych moh bejt pomalu dospělej, což? Ale nějak se mi nece:))) A co teda dal a vzal 9. rok prvního desetiletí nového milénia?

Tak zní titulek dnešního vydání vánočních HaNo, které až do pondělka vyšly naposledy, neboť nás od zítřka čeká málokdy vídaná 4denní šňůra svátků, během kterých klasické deníky nevycházejí. Titulek, který vystihuje fakt, že v tomto systému bohužel Vánoce nemusejí být automaticky šťastné a veselé...