Sedm šťastných? let tohoto blogu je za námi. Letos vůbec poprvé se to tu za rok rozrostlo ne o 10, ale pouze o 5000 kliků (a to ještě 14 dní plus), takže je zjevné, že i má nižší intenzita psaní sem, navíc při poklesu muzikálového obecenstva, nese své přezrálé ovoce. Zůstává otázkou, zda se v době FaceBooku to tu ještě snažit oživovat nějak zvlášť, na druhou stranu úplně stagnovat či blog zrušit se mi nechce. Byla by to škoda toho půltuctu let, kdy docela slušně fungoval. Pokud někdo z vás bude mít sílu nahlédnout do historie a napsat mi, jak tu vzedmout mrtvou hladinu v pořádné vlny, rád se přizpůsobím (v mezích možností). Fakt je, že udělat z toho čistě politický blog - což by asi byla cesta - se mi taky nechce a lacině tu útočit na uprchlíky, což by zvedlo okamžitou sledovanost, taky ne. Už proto, že zastávám v této věci právě opačný postoj... A na neděli, pondělí plánuju text k 70. výročí konce války (v souvislosti s aktuálním výročím svržení atomovek na Hirošimu a Nagasaki), takže zabrousím do trochu jiných vod. ... No nic, mějte hezký víkend a neuvařte se v tom. My zítra s Robíkem s tím budem bojovat na chatě a v okolí

Konečně se to tady přehouplo přes dalších 10 tisíc návštěv. Tentokrát to ale trvalo skoro rok a půl. Inu, nelze se divit, když toho sem pod tlakem téměř denního života na FB už dávám minimum. Ale úplně to tu zakonzervovat nechci. Proto i vyhovím pár ohlasům přátel, kteří by si rádi přečetli krom divadla a politiky i něco o Robískovi

Vzpomínka na Ivetu B. ... Tak jsem nazval své novinové rozloučení s mou někdejší bohyní, kterou jsem platonicky miloval. Ale dnes, kdy si ji defintivně odnesl čas? ...

FOTO - Martin J. POLÁK

Když jsem tu dával fotky našeho Robíska u příležitosti jeho půlročních oslav, těšil jsem se, jak sem v srpnu umístím další - tentokrát roční - set. Neumístil jsem. Staly se totiž mezitím okolnosti, které by mi znemožnily radost z onoho vkládání plně sdílet. A jestli se od té doby situace alespoň nepatrně posunula směrem k lepšímu, budu schopen říct až za pár měsíců, od poslední rány tohoto charakteru ještě neuplynulo příliš mnoho týdnů (naštěstí se to nijak netýká Robískova zdravotního stavu - je to kluk jako buk, přímo krasavec k tomu), ale aby toho nebylo málo, potkala mě další hrozná rána, tentokrát přímo morová:( Zkraje tohoto měsíce mi zemřela náhle, ve věku 77 let, maminka

Tak se nám pomalu u Robíska nachyluje popůlroční pobyt na světě vezdejším, dnes už byli s maminkou na 7měsíční kontrole a v sobotu si odfajfkne 7. měsíček... Letí to přímo neskutečně. Ale hlavně, že je chlapec zdravej jako buk - 10,88 kg a 75 cm, no uznejte sami... Zkrátka po tatínkovi A hrdina po mamince - opět očkování bez breku, ba s úsměvem na tváři. A tak jsme Robíska dali zapsat do ankety http://diteroku.maminka.cz - tedy do Dítěte roku 2013. Mezi následujícím fotosetem najdete i soutěžní fotografii našeho smíška (tehdy mu byly 4 měsíce)...

Na Ferdu náš Robísek (Bobík, Robík, Bertík, jak libo) je docela velkej. Před týdnem, kdy spatřil světlo světa, měřil už 52 cm a vážil 3,77 kila. Takže macek (sic ne od Malacek). Rád bych za něj Mišičce moc moc poděkoval, pogratuloval, jak všechno skvěle zvládla a těším se, až po nějakém čase najde trochu sil a času posedět a vybrat spolu ty nejlepší fotečky. Pak (nejen) sem malou fotogalerii samozřejmě rádi dáme...

Neuvěřitelné, jak to letí jako smetí. A ten čas jak bláznivý. Ani jsem se nenadál a abych psal další ohlédnutí. Protože tomuhle blogu jsou tento týden už 4 roky...! Co přinesl ten poslední? Krom rodinné pohody zde zejména překvapivý razantní nárůst sledovanosti (což pochopitelně vítám), daný ovšem zejména zásluhou jediného článku (což si plně uvědomuji, zas tak sebestředný nejsem)! Nemohu za to já, může za to (v pozitivním slova smyslu) náš momentálně asi nejlepší písničkář Tomáš Klus, jinakto stříbrný český slavík. Jeho text Pánubohudooken, resp. už jen proklik na jméno Tomáš Klus v oficiálních hledačích, zavál i sem stovky, ba tisíce jeho fans. Tak snad se jim zdejší oprávněné ódy na jejich idola líbily.

44 000 otevření stránky za 4 roky rozhodně není špatné, i když ani ne nejlepší. Nicméně nedisponuji tu čtenářským deníčkem alias kvalitními rozbory povinné středoškolské četby, tak musím být skromnější. A budu třeba doufat, že články týkající se očekávané radostné události v naší rodině sem od konce měsíce srpence budou vábit nové čtenáře, kteří muzikálům a zejména politice (nejčastější témata tohoto blogu) až tolik neholdují... Pravdou zůstává, že nemůže být víc než nový lidský život. A sledovat jeho vývoj bude téma zkrátka nepřekonatelné... Těšíme se na Tebe, Robísku. Však už jsi vlastně mezi námi - když i paní v ZOO Ohrada v Hluboké nám na lístek zkraje měsíce napsala Počet osob tři...

Nebývá zvykem, že bych sem vkládal své šlehy z Haló novin, tedy českého levicového deníku, který je s mým životem spjat už bezmála 18 let, ale tentokrát si nemohu pomoci. A předem upozorňuji, nejde o politiku...! Jinak textík vyšel v HaNo dnes, takže ho ještě seženete i na stáncích...

Původně měl být následující článek takovým cestovatelským retrem za rokem 2011, protože jsem prostě vloni nestihl vkládat sem jednotlivé reporty z cest, dokonce ani z té svatební (za což se kaji a Mišičce omlouvám), ale nakonec ta dnešní SMS zpráva z ultrazvuku přehlušila vše: "Ahoj moji milí, tak jsem v 6. týdnu. Viděla jsem na obrazovce prcka (malej bílej flek) a hezky mu tlouklo srdíčko. Je to krásnej pocit! Papa Miška." No to uznáte, že má samo přednost. Stejně jako těšení se (samozřejmě doufáme, že vše dopadne, jak má), až budem takhle jezdit už ne ve dvou, ale ve třech! Miško, děkuju! A Robísku/Terynko, těšte se, jak se s náma podíváte do šírýho světa... Možná už nebude dost dukátků na cesty do daleka (takže to ve finále bude stejný jako za komančů, kdy se zase nemohlo z jiných důvodů), ale i poblíž je svět krásný a je na něm co obdivovat, dá se tu prožít plnohodnotně!

Dámy a pánové, věřte, nevěřte, je tomu tak - tomuto blogu jsou už tři roky. Tři roky které lze rozdělit do dvou etap. Ta první byla plná závratných změn a menších či větších životních radostí i zklamání, ta druhá znamenala uklidnění. Po vztahové rovině určitě. Dokonce i ta Itálie, která se v soužití dvou lidí tu a tam objeví, už je za námi...