Zločiny kapitalismu (I.)

Kolegyňka Lucka Rovná (dříve Matějovská) napsala zase jeden perfektní článek (ona teda jiné ani neumí prakticky) - tentokrát to dokonce bude seriálek volný. Takže už se moc těším na další díly. No a protože dříve přebohatá diskuse zde na blogu nějak začíná váznout, tak jdu provokovat převzetím tohoto článku ze spřátelených prostor přímo sem...

Zločiny kapitalismu (I.): Americký sen - pohádka pro dospělé

Americký sen. Celá 90. léta se u nás neskloňovalo žádné sousloví tak často. A i dnes se najde mnoho lidí, kteří tomuto bludu věří a jejich životní sen je právě ten »americký«. Získat vzdělání, přátele, postavení, moc a majetek. Z chudého venkovského děvčátka se stane manželka milionáře, nemajetný kluk z předměstí New Yorku bude jednou stát na půdě Kongresu. Bohužel už i v Americe zjistili, že pohádka o Popelce je v životě nereálná.

Iluzi amerického snu vypustili do společnosti na počátku 20. století američtí byznysmeni a možná ani nedoufali, kolik tato iluze vydělá peněz a kolik lidí ji přijme za svůj životní cíl. Ačkoli je této pohádce již více než sto let, stále pohání kola kapitalistického perpetuum mobile a stále plní mysl novým a novým naivním lidem.

Že je americký sen stále populární, ověřily i poslední americké prezidentské volby. Barack Obama na této iluzi vybudoval celou svoji kampaň. V jednom ze svých proslovů například řekl: »O čem je tento slib? Říká, že každý z nás má svobodnou šanci udělat ze svého života to, co bude chtít. Zároveň má ale i povinnost se ke každému chovat s respektem. Říká, že trh má odměnit dobré řízení a inovace, a tím generovat růst, ale že firmy mají zároveň povinnost vytvářet americká pracovní místa pro Američany a hrát podle jasných pravidel. To je to, co Amerika slibuje - že jsme každý zodpovědný sám za sebe a že prosperujeme nebo padáme jako jeden národ.« Cílem lidí tedy nemá být snaha vytvářet lepší svět, zajímat se o ekologii nebo budovat sociálně spravedlivou společnost. Záměrem Američanů má být zájem jen sám o sebe a především snaha generovat co nejvyšší zisk, který umožní další a další rozvoj kapitalistického trhu.

K čemu ve skutečnosti takový americký sen může vést, popsalo už mnoho meziválečných, nejen amerických autorů. Uveďme za všechny Velkého Gatsbyho F.S. Fitzgeralda. Morální rozklíženost společnosti a její materialistické vnímání světa však čím dál častěji vidíme i v našich podmínkách. Svůj americký sen žije několik málo vyvolených a zbytek společnosti jim to svou prací a naivitou umožňuje. Ve snílcích roste jen pocit výjimečnosti, sobecký a majetnický pohled na svět. Pak se lehce stane, že pod vidinou zisku a majetku udělá mnoho lidí cokoli. V 90. letech se u nás proslavil např. Viktor Kožený, který svůj sen žil spokojeně až donedávna. Ovšem takové snílky potkáváme běžně i na ulicích, v metru, jsou to naši kolegové z práce.

Pro kariérní postup, prémie a vyšší plat bodnou i vlastního otce do zad. Solidarita je pro ně prázdné slovo, myšlenka sociální rovnosti útok na jejich konta a při slově »daň« jim naskakuje husí kůže. Pokud z něčeho nemají prospěch, nezajímá je to.

A v co celý americký sen ústí? Stačí se opět podívat do USA. Bohatí a úspěšní snílci se bojí, aby náhodou o své výdobytky nepřišli, a proto se snaží generovat ještě větší zisk a stát se ještě úspěšnějšími. Levné pracovní síly z Mexika najímají načerno za směšné peníze, pojištění svých zaměstnanců neplatí a pracovní dobu by nejraději prodloužili z běžných 12 na 16 hodin. A politici dále přiživují lživou pohádku o americkém snu, i když 30 % obyvatel žije v obytných karavanech a velká část z nich nemá ani na základní zdravotní pojištění.

V našich podmínkách dozrává americký sen ještě do nového rozměru. Lidé chtějí mít to, co vidí kolem sebe ve filmech, televizi, na pražských ulicích. Chtějí být úspěšní, chtějí být bohatí, a když nejsou, tak chtějí, aby tak alespoň vypadali. Splácejí hypotéky na krásné byty v centru, platí leasingy na auta, která by si jinak nemohli dovolit, chodí jim složenky na splátky spotřebitelských úvěrů na novou televizi, kuchyni, vybavení bytu. Navenek žijí svůj americký sen, ve skutečnosti se však více a více chytají do dluhové pasti a plní tak sny těch skutečných amerických snílků, kteří na jejich splátkách jen vydělávají více a více peněz.

Americký sen je krásná představa a láká jistě každého z nás - kdo by nechtěl být bohatý, úspěšný a vážený. Procitnutí z něj je však velmi kruté a neubližuje jen snílkům samotným, ale devastuje celou naši společnost i planetu. Napáchal na lidech mnoho zla, vytvořil z nich stroje bez svědomí, soucitu a morálky. Vyprovokoval mnoho válek a zpustošil planetu na několik století dopředu. Dokud se lidé amerického snu nevzdají a nezapomenou na něj, nebude se naše společnost posouvat dopředu - jediný kladný posun zaznamenají velké korporace, banky a pojišťovny na svých účtech...