Revoluční rok 2012, který má vyvrcholit buď koncem světa či čímsi naprosto dějinně převratným, se chýlí ke konci. Ale i kdyby se 21. prosince nestalo vůbec nic, aspoň jedna zásadní změna už je za námi. Že by Mayové měli na mysli právě ji, to je nepravděpodobné, ale což, buďme rádi, že jsme rádi... Českým slavíkem v kategorii zpěváků  se letos nestal Karel Gott, ale investigativní písničkář Tomáš Klus, a přerušil  tak řadu 13 vítězství Karla Gotta. Navíc jeho bravurní protestsong Pánubohudooken vyhrál i nejposlouchanější skladbu Rádia Impuls. Do ankety Český slavík Mattoni letos přišlo přes 130 000 hlasů, zhruba o  20 000  více než vloni. Možná i to přispělo k faktu, že další výsledkovou totální nudu pomohla nabourat alespoň kategorie pánů...

To jsou zase věci... Studenti třeboňského gymnázia se rozhodli diktovat výsledky voleb, když vyhrožují hejtmanu Jiřímu Zimolovi (ČSSD) stávkou, pokud neexkomunikuje novou jihočeskou radní pro školství a kulturu Vítězslavu Baborovou z KSČM. Prý je KSČM strana totalitní (nesmysl, vznikla v březnu

Tak už je malému Robískovi 6 týdnů a den k tomu. Už to zkrátka není žádný malý Robísek, ale velký Bobík... A že mu to už i myslí. Hraje si, poslouchá krásnou hudbu, směje se, zklidnil se, naučil se vyluzovat zvuky prosící, veselé i protestující - bez neustálého pláče - zkrátka naučil se každodennímu režimu... Tímhle tempem s námi za pár týdnů začne mluvit a až mu porostou zoubky, tak si je začne počítat...

Ačkoli by z politických témat posledního měsíce bylo možné komentovat leccos - od předvolební frašky z Chrastavy, kdy si Venca Klausů zahrál na oběť "atentátu", po dnešní trapárnu na Ruzyni, kdy nám z letiště udělali Airport, navíc pojmenovaný po nejfalešnějším polistopadovém politikovi, dám přednost globálnějšímu pojednání... Další vynikající článek zveřejnily včera Haló noviny. Přesněji překlad jednoho červencového článku přímo od zdroje - z mekky světové falše a pokrytectví - z USA! Nenechávejte toto téma na lehkou váhu a nemyslete si, že se vás to netýká. Přece si teď hrajeme na to, že "S USA na věčné časy a nikdy jinak", ne? Takže je-li fašismus v USA, můžeme směle konstatovat, že je i u nás...

Na Ferdu náš Robísek (Bobík, Robík, Bertík, jak libo) je docela velkej. Před týdnem, kdy spatřil světlo světa, měřil už 52 cm a vážil 3,77 kila. Takže macek (sic ne od Malacek). Rád bych za něj Mišičce moc moc poděkoval, pogratuloval, jak všechno skvěle zvládla a těším se, až po nějakém čase najde trochu sil a času posedět a vybrat spolu ty nejlepší fotečky. Pak (nejen) sem malou fotogalerii samozřejmě rádi dáme...

Ačkoli to ve mně momentálně vře kvůli naprosto absurdní a lžíplné veřejné slátanině na podporu tzv. církevním restitucím, kterou podepsaly osobnosti i tzv. osobnosti českého veřejného života (mj. i Dagmar Havlová či Lucie Bílá), dám přednost jinému tématu... Bezmála tři týdny se ve Velké Británii bojovalo o nejvyšší pocty ve světě sportu na XXX. LOH. A jaké ty hry byly? Letošní jubilejní olympijské hry bych nazval hrami popletů

Neuvěřitelné, jak to letí jako smetí. A ten čas jak bláznivý. Ani jsem se nenadál a abych psal další ohlédnutí. Protože tomuhle blogu jsou tento týden už 4 roky...! Co přinesl ten poslední? Krom rodinné pohody zde zejména překvapivý razantní nárůst sledovanosti (což pochopitelně vítám), daný ovšem zejména zásluhou jediného článku (což si plně uvědomuji, zas tak sebestředný nejsem)! Nemohu za to já, může za to (v pozitivním slova smyslu) náš momentálně asi nejlepší písničkář Tomáš Klus, jinakto stříbrný český slavík. Jeho text Pánubohudooken, resp. už jen proklik na jméno Tomáš Klus v oficiálních hledačích, zavál i sem stovky, ba tisíce jeho fans. Tak snad se jim zdejší oprávněné ódy na jejich idola líbily.

44 000 otevření stránky za 4 roky rozhodně není špatné, i když ani ne nejlepší. Nicméně nedisponuji tu čtenářským deníčkem alias kvalitními rozbory povinné středoškolské četby, tak musím být skromnější. A budu třeba doufat, že články týkající se očekávané radostné události v naší rodině sem od konce měsíce srpence budou vábit nové čtenáře, kteří muzikálům a zejména politice (nejčastější témata tohoto blogu) až tolik neholdují... Pravdou zůstává, že nemůže být víc než nový lidský život. A sledovat jeho vývoj bude téma zkrátka nepřekonatelné... Těšíme se na Tebe, Robísku. Však už jsi vlastně mezi námi - když i paní v ZOO Ohrada v Hluboké nám na lístek zkraje měsíce napsala Počet osob tři...

Výroční anketu k 10. narozeninám Divadla Broadway o váš nejoblíbenější titul tohoto divadelního muzikálového svatostánku jsme nakonec poctivě drželi celé jaro a ještě nějaký ten pátek navíc a... vyplatilo se! Hlasovalo vás nakonec rovných 160, což je více, než jsme doufali.

Tak tomuhle se říká projev roku! Děkujeme, velevážený kubánský prezidente - kéž by bylo na planetě víc státníků jako Vy, Hugo Chávez, Evo Morales, Rafael Correa či Daniel Ortega...!

Alí Hasan si hrál se dvěma kamarády v poklidné ulici na předměstí bahrajského hlavního města Manáma, napsal britský list The Independent.Na chodník si nakreslili panáka, skákali po něm, trochu se honili. Kolem projel policista v autě, zastavil, vystoupil, namířil na Alího pistoli. Dva kamarádi utekli, Alí to nestihl, a tak prozřetelně vytušil, že jak by se hnul, policista by ho zastřelil. Skončil ve vazbě, čtyřhodinový výslech se stále točil kolem »podvratných živlů«. Alímu ukazovali stovky fotografií pořízených při nepokojích, které se v zemi opakují již delší dobu a křičeli: »Řekni jména, jména!« Alí se bál, nevěděl, o co policistům jde, je mu 11 let, nežije ve světě dospělých...