Konec šestinedělí

Tak už je malému Robískovi 6 týdnů a den k tomu. Už to zkrátka není žádný malý Robísek, ale velký Bobík... A že mu to už i myslí. Hraje si, poslouchá krásnou hudbu, směje se, zklidnil se, naučil se vyluzovat zvuky prosící, veselé i protestující - bez neustálého pláče - zkrátka naučil se každodennímu režimu... Tímhle tempem s námi za pár týdnů začne mluvit a až mu porostou zoubky, tak si je začne počítat...

Vítejte v mém světě. Pokud vám vadí, že jste neviděli více foteček z mého úplného miminkovství (a že už tenkrát bylo na co koukat), navštivte nás na FaceBooku!

A co je nejdůležitější, Miška je šťastná máma, pečlivá máma, pečující máma, zodpovědná máma, úžasná máma. Někdy to možná drabet přehání, ale na druhou stranu je evidentní, že ví, co dělá! Ono to také pro ni nebylo žádných lehkých 6 týdnů - byl to docela boj. Ale nejroztomilejší boj, jaký se člověku může přihodit!

Když se Robísek narodil, byl podobný mojí maličkosti. Dneska je Bobík podobnější Hania.čikům, což ale vůbec neva, protože je to prostě nejkrásnější miminko široko daleko, roste jako z vody, přibírá jako Romíček, ba rychleji, no a na mně je, abych se sháněl po knížce o Otesánkovi. To bude první pohádka, kterou mu přečtu - preventivně, abychom časem nedopadli jako lidé v Otesánkově okolí...

Tak Bobíku, pěkně nám dál dělej ve všem radost, hlavně buď pořád zdravý jako doteď a doufám, že až třeba za dalších 6 týdnů přidáme další vývojový článeček, že bude vše stejně v poho, a to zas! A čert tě vem, jak by řekla teta Móňa...

Samozřejmě rádi přikládáme slíbenou aktuální fotogalerii:

Už dávám hlavičku i napravo, první měsíc jsem byl výhradně levičák - oranžová (nejen vanička) mi učarovala...

Tak poletíš už konečně?

Dá to zabrat takhle přetáčet hlavičku, ale jsem přece chlap, ne?

Kuk, mámo!

Ty seš ňákej velkej, hele... Ale já se tě nebojim!

Nejhezčí mám prý očička...