Zcela nedávno jedna kolegyně na svém blogu si položila otázku Kam spěje společnost? Důvod, proč si tuto otázku položila, nebudu komentovat - zdá se být nesmyslně malicherným, ale ta otázka je na místě. Kam spěje? Inu, do záhuby! A to mílovými kroky! A těch důvodů pro tuto odpověď je bezpočet. Jedním z nich se zabývá od rána ČRo 1 - Radiožurnál. Jde o dětskou agresivitu ve školách (včetně

Ahoj Fšem:) Tak si představte, že tenhle blog se dožil 100 dní. A jako každá vláda dostává 100 dní hájení, i má maličkost se rozhodla vás všechny po 100 dnech požádat o oznámkování toho, jak se vám tu po těch 100 dní (ne)líbilo. Jako ve škole - však to znáte. Abych věděl, jak moc se zlepčit No a už od druhé stovky slibuju, že se naučím přidávat k článkům fotky, což chápu jako svůj největší dosavadní nedostatek. Mějte se fajne...

Díky všem, kteří během posledních dvou víkendů mohli uštědřit arogantnímu náfukovi Topolánkovi, rádobypremiérovi a šéfovi nejzkorumpovanější strany ve státě v jednom, pořádného facana... a taky tak učinili. A nejen jemu, ale i Bendlovi, Julínkovi a spol., tedy pánům, co tak rádi kupčí s lidským zdravím, prostě díky vám všem, kteří jste vypoklonkovali Obecnou Destrukci Státu zatím alespoň

PRAHA - V prostorách Jazzové sekce se v den podpisu hanebné smlouvy o radaru mezi českou vládou a jejími šéfy z USA konala na začátku letošních letních prázdnin vedle následné demonstrace iniciativy NE základnám! další zajímavá akce. Akce, která zdánlivě dostala výrazně méně prostoru, ale o to působivější byla. Akce, díky které především jsem se vlastně rozhodl založit tento blog a přitom

Pokud se chcete přesvědčit o tom, že všechno je složitější, jaké malichernosti občas řešíme a vydáváme je za velké problémy, možná by stálo za to, abyste se jednou za čas vydali za hranice všedních (středoevropských) dnů a hnedle knedle zjistíte, jak jsme malí a jak bychom měli vždy 2x měřit, než 1x říznem. Mně se to poštěstilo na služební cestě v Sýrii, odkud jsem včera přiletěl...

Sýrie

Tak jsem měl tu čest v pátek navštívit druhou světovou premiéru Wildhornovy Carmen v pražském HDK. Pořád jsem si kladl otázku, čím to, že se americký skladatel světového formátu, jakým Wildhorn je, rozhodl věnovat svůj nový muzikál Praze a nikoli nějaké tradiční muzikálové mekce, jakými jsou např. New York nebo Londýn...

A musím se přiznat, že jsem to dodnes - tedy ani

Vážení přátelé, ano! Dnes večer od 21.00 do 21.55 na ČT1 očekávejte úžasný vzpomínkový dokument o maestru Karlu Svobodovi, nejúspěšnějším středoevropském skladateli 2. poloviny 20. století! Těším se na vyprávění lidí z jeho okruhu, třeba na ing. J. Paulů, pravou mistrovu ruku, kterému věřím, že prostor dali, no a hlavně na střípky s mistrem samotným.

Svobodův život byl

Když jsem včera měl tu svou občasnou depkovitou, zrovna běžel možná nejhezčí díl Cirkusu Humberto. Na scéně se objevil Vaškůůůůů. Ale já na to neměl sílu. Celý bych to probulel, tak co... Ale pak jsem si zase začal notovat. Co jiného vám má vrátit krev do žil než božská hudba a také vynikající text. Proto v seriálu o seriálu nabízím nyní ten text - text skladby tří Karlů (pane Šípe, za

Jedna (snad dobrá) kámojda si vytkla za (správný) cíl předělat se na optimistu. A tak nějak pár z nás (aspoň na chvíli) strhla k tomu, abychom to zkusili s ní. Pro mě jako odjakživa konstruktivního pesimistu úkol nadmíru obtížný, ale když se nepokusíte něco změnit, tak si to pak jen vyčítáte... No, vydrželo mi to dva dny?

Nene, jestli se někam dlouhodobě posunu, bude to

Už pozítří se zase Prahou mihne Golem! Na 11 repríz se během čtyř víkendů usídlí na své domovské scéně Divadla Hybernia, aby tu připomněly, s čím že se tenhle unikátní chrámový stánek nádherné hudby vlastně předloni na podzim otvíral...

Poslední muzikál maestra Karla Svobody, jenž jako autor