Golem se vrací!

Už pozítří se zase Prahou mihne Golem! Na 11 repríz se během čtyř víkendů usídlí na své domovské scéně Divadla Hybernia, aby tu připomněly, s čím že se tenhle unikátní chrámový stánek nádherné hudby vlastně předloni na podzim otvíral...

Poslední muzikál maestra Karla Svobody, jenž jako autor zněl v Hybernii naposledy včera díky hitu Studánko stříbrná (zařadila ho během svého koncertu výborná Hana Zagorová), je skutečnou lahůdkou a kdo jste Golema ještě neviděli, neváhejte. Je otázka, kdy se zase vrátí. Ale je velmi pravděpodobné, že dříve než za rok to určitě nebude!

Vždycky, když si doma 2DVD Golema pustím, především vzpomínám. Vzpomínám na sedm-osm hodin mistrova života, které mi věnoval při dvou pracovních setkáních a několika přátelských, jichž si cením ještě víc. Je to vlastně jen jeden pracovní den, ale jsem moc šťastný a i hrdý na to, že jsem ten jeden den s Karlem Svobodou mohl trávit a něco z jeho geniálního mozku snad i vstřebat.

Vůbec nejvíc si ale cením momentu, kdy jsme se viděli naposledy. Bylo to v prosinci 2006 na stolnětenisovém turnaji ve vstupní hale Hybernie, kam se přišel podívat, aby pokřtil nějaké CD a předal cenu vítězům turnaje. Když vstoupil do divadla, stálo nás shodou okolností několik novinářů bokem a povídali jsme si - čekajíc na další zápas. Mistr na nás pokyvoval, ale šel dál. Najednou se ale zastavil, vrátil se kousek a podal mi ruku. Jako jedinému z asi pěti kolegů, kteří jsme tam byli pohromadě. Usmál se, pozdravil: "Dobrý den, pane kolego!" a pak pokračoval...

Na tenhle moment nevzpomínám proto, že jsem cítil uznalé pohledy kolegů, ale proto, že to bylo naposledy, co jsme se viděli s mým nejoblíbenějším hudebním skladatelem a člověkem, s nímž jsem měl šanci probírat i řadu nehudebních témat, včetně politických a historických ohlédnutí, a ačkoli jsme se zdaleka ve všem neshodovali, vzájemně jsme se respektovali a věděli jsme, že si vždycky budeme mít co říct! Jistě, tenhle moment byl i upřímným zadostiučiněním pro mne - za letitou nadstandardní práci, kterou člověk dělá, a kterou řada lidí bere jako samozřejmost, byl vzpruhou do dalších let, potvrzením, že cesta, na kterou jsem se dal, cesta často osobního odříkání a následných občasných komplikací v osobním životě, má smysl.

Mistře, děkuji za Váš život a za Vaše dílo a už se těším, jak zase několikrát obrečím Vaši Modlitbu za usmíření! A samozřejmě se těším i na jarní návrat Draculy, ačkoli ho mám z vašich čtyř muzikálů až na posledním místě. I tak je pro mě souhrnem dalších Vašich geniálních melodií, na které se nezapomíná!