"Kdo nemá peněz, je chud

Kdo nemá přítele, je chudší

Kdo nemá SRDCE, je nejchudší"

romča: Kdopak to je ten tajemný Láďa? Že by zakomplexovaný nudný "dospělák" plný zapšklé závisti? "To by odpovídalo"... Pročpak se na svět dívat kyselýma očima plnýma podezíravosti okolí, že je falešné a škodolibé? Ono sice do značné míry je, ale nejsou takoví všichni. Takže budu rád dílem dál tím naivním blbcem, co bude doufat, že nejsou všichni takoví jako "Láďa"...
Lepší je chovat se jako zaláskovanej puberťák, co má radost ze života, než kyselej šťovík s kouskem rozumu... Jak že zní text jedné klasické vánoční básně/písně?

"Ó milé Vánoce
překrásný čase
domysli do srdce
vracíš se zase

Nebe se jinačí
země se mění
KAŽDÝ je dítětem
třeba jen v snění"

PS: 40 mi bude až za 2 a 1/4 roku... Tak až mi bude skutečně táhnout na 40 a budu tátou, třeba se pak přestanu chovat jako ucukrovaná hrdlička a Láďa a ostatní závistivci si budou moci oddechnout. Ale skutečným přátelům, kteří nám to přejí nikoli falešně, ale od srdce, protože se přitom rozpomínají na časy, kdy prožívali to samé, nebo se naopak těší, až to budou jednou prožívat také, to bude chybět! A opakuji znovu - pokud Vás to cukrování rozčiluje, tak sem nechoďte - není nic snazšího. Nač se rozčilovat, když už neumíte bližnímu svému přát...