Jak Vojtko dostal Vojtka

To zas byl jednou týden... Kulturní týden. Během osmi dnů jsem navštívil sedm akcí (čtyřikrát muzikál, třikrát koncert) a mohl tak úspěšně dohnat přepracovaností týdnů předchozích valící se branžovní resty. A co bylo nej? Jednoznačně hudební událost podzimu, koncert Mariána Vojtka!

Marián (na snímku výše jako Mr. Hyde), operní tenorový bůh od Bánské Bystrice, v úterý v Divadle Hybernia po málo zapamatovatelném prologu zapěl stylově operního Carusa a pak už následoval terčet s mužnějšími hosty koncíku, Pepou "Kabátem" Vojtkem a Paľo Haberou. Jak asi tušíte, šlo o Haberův terčet (původně s Karlem Gottem a Peterem Dvorským) Svet lásku má, přičemž chlapci byli opravdu sehraní a dokonce i Pepa si zahrál na romantika bez svého obvyklého chrapláku. Když chce, umí zpívat vcelku precizně a něžně, nicméně na Mariána - ve vší úctě - nemá a nikdy mít nebude:)

V muzikálovém okénku se Mároš věnoval Draculovi Karla Svobody (přelom ledna a února 2009 v DH), Síle vůle bohů Marka Antonia, Touze znát kardinála Richelieu (s nepříliš výraznými vokalisty) a anglicky zapěl modlitbu z Bídníků Bring Him Home. Pak už dostala prostor proma. Ústřední hit z chystaného muzikálu Zdeňka Bartáka Baron Prášil (opět DH, září či říjen 2009) a duet z Mony Lisy (partnerské Divadlo Broadway, březen 2009) s Ivetkou Bartošovou. Ta pak nadvakrát kvůli televiznímu záznamu musela zazpívat ústřední hit Mony Jako Fénix a napodruhé už to vzládla opravdu bez problémů. Písnička to sice není na první poslech kdovíjaká, ale postupně se vám určitě dostane pod kůži. Už teď se těším na podání Monči ABS.

Ve třetí části došlo na další pecku Zdeňka Bartáka, promosong nové Nemocnice na kraji města, jehož nazpívání tento pan skladatel s velkým S svěřil právě Mariánovi jako svému novému svěřenci. A Marián "Den milování" dal opravdu dokonale! Z italsky zpívaných songů nejvíce zaujala pecka s rockovými kytarami a symfonickým podbarvením orchestru Golem mistra Václavíka (v režii i aranžích mistra Zelenky) a pak už se Marián začal pomalu loučit. Jak stejnojmennou skladbou, tak vánočními příspěvky Panis Angelicus a Adeste Fideles. Prvním přídavkem samozřejmě musel být dosud největší hit našeho opermajstra, Wildhornova To je ta chvíle z životní role mistra, titulní dvojrole muzikálu Jekyll & Hyde. Diváci si dvojím standing ovationem vytleskali ještě druhý přídavek, a tedy O sole mio:)

Vedle úžasných výkonů zejména u těch songů, které jsme od mistra slyšeli poprvé, byla zážitkem i určitá slovní nesmělost a z ní plynoucí roztomilé přežblebty a opakovačky Mariána, nesmělost daná zejména tím, že si uvědomoval přítomné kamery ČT. Záznam se prý má vysílat 19. prosince, tak doufejme, že bude co nejdelší a aspoň na dvojce (a ne jen 24ce.

..:)). Nicméně pár vtípků si náš MV neodpustil, takže mj. neplánovaně zaprorokoval Moně Lise Bohouše Josefa, že se bude hrát "taky úplně všude"... No, kéž by měl pravdu:)

Koncert jsem pozoroval záměrně z poslední řady přízemí Hybernie, neboť jsem byl zvědav na zvukovou kvalitu a na to, jak dobře se Mariánův hlas bude rozléhat po celém tomto obřím svatostánku. No a kdy jindy si tohle ověřit, než při koncertě? Zážitek? Perfektní!

Na druhém místě kulturního týdne je koncert Michala Davida a přátel v Lucerně. Opět Iveta Bartošová, Monča ABS a Drupi, ti všichni podpořili Michalovy nesmrtelné hity 80. i 90. let. Nejvíc jsem se vyskákal u Céček a Poupat, nejvíc dojal tradičně u Pár přátel (stačí mít). I když zejména první polovina koncertu byla nějak divně nazvučena, takže nebylo dobře rozumět, zážitek byl nakonec dokonalý a hlavně v zákulisí s umělci jsme se vyblbli dost a dost...

Bronz bere Landova Touha (Kalíšek), která svou hloubkou o kousek předstihla ještě nenavečeřenou Adélu (DB), jíž jsem ovšem viděl hned dvakrát, v sobotu a včera. Už kvůli Alešovi Hámovi, jehož herecký koncert prostě překonává veškerá očekávání. Radost jsem měl i z dívčího tria (ZUZA, Šárka, Markéta Procházková/Laďka Kuralová) a hlavně v sobotu z Lucky Molnárové, jejíž "babočka jenerál" a přesvědčivá blonďatá omezenost překonala o třídu jinak také sympatický výkon Zuzky Norisové... Více se mi líbilo sobotní představení, ale zase včera bylo zajímavé, jak nás v samotném závěru v první řadě požíraly malé Adélky:)

Pěkný byl samozřejmě i koncert Davida Uličníka u svatého Salvátora, trošku ho ale kazil fakt, že se vlastně jednalo (repertoárem) o pouhou kopii zářijového Violina (v méně atraktivním prostředí). Ale lépe trávit 17. listopad určitě nešlo...!

Na posledním místě zůstává rocková opera Antigona, na kterou mě pozvalo moje zlatíčko, výborná zpěvačka Zuzka Dovalová, ale přece jen, řvaní Viktora Dyka řadu světlých momentů této hardrockové nabušeniny poněkud devalvovalo.

Shrnuto vzato, zajímavé zážitky. Často i se zajímavými lidmi po boku. Moc děkuju všem za tento inspirativní týden i za jejich osobní podporu. Ahojky Zuziko, Pájí I., Pájí II., Maky, Niki, Silvi, Slůní, Jíťo, Kačí, Martine, Michale, TOMe, Rennie, Moni, Péťo I., Péťo II., Věrko, Aničko, Ráďo, Lucko a další a další, no snad jsem na nikoho nezapomněl... A příště zase ahojda!

FOTO - Martin J. POLÁK a má maličkost