Shock Made in TaFa

"Ani ti psi už nejsou, co bejvávalo - za Rakouska..." (směrem ke "koštěpsovi" Azorovi - skutečně jen koštěti, ovšemže bez násady). Ale čůrat to umí a pusinku to má... pod copánkem.

"A můžu si vzít ty mongolský šatičky?" (táže se Kristýnka Markéty; do Mongolska ale ty "šatičky" á la kuchyňská zástěra měly fakt dost daleko...).

"Já jsem Jindřich, já taky Jindřich, Jindřich." (představují se 3 želváci, nad jejichž komplexností i místy vyloženě artistickými výkony zůstává rozum stát).

"Ten vás jen tak nenechá s tím vaším hlasem a exteriérem." (otec Adama k Markétě, když ji přesvědčuje, aby rozum dostala ona).

"Chcete miňonku? - Ne, mam medvídky..." (tatáž závažná, ba klíčová scéna díla).

A pak hluboce pravdivé úvahy formátu: "Štěstí není kýč!" ... "Štěstí nepadá z nebe jak zmrzlý vločky." ... "Víte, co je to láska? Šílenci v mozku běsní... Zubní vrtačka v mozku jede." A jak láska obvykle končí? "V puse mi zbyla chuť drcenýho kamení..." a nekýčovitý závěr...

A aby toho nebylo málo, tak další vychytávky jako deník Prásk a bum, týdeník Žvásty, seriózní periodikum Národní poklad, aktuální vychytávky na téma Facebook (včetně originálního příchodu), bouchání na okno efektním klepáním na kytaru, trojúhelník Markéta, Adam, Baron pod sluncem a naopak Královna z ledu, zpěvaččin Berotec/Symbicord, parodie na Lunetiky (Máma, jsi moje máma, kterou já mám nade vše rád, jsi jak kouzelná víla...), song s alobalem či komunikace s obecenstvem - včetně verbální - pinkání s nafukovacím balonem...

viz www.damaskameliemi.cz

Jo, tak tohle všechno a ještě spoustu dalšího příjemného narušování původního místy zřejmě poněkud jinak vypadajícího scénáře nabízí..., jak už řada z vás určitě poznala, Dáma s kaméliemi divadla Ta Fantastika. Ta Dáma s kaméliemi na motivy knihy Alexandera Dumase ml., ta Dáma s kaméliemi, kterou jsem doposud znal jako Verdiho božskou La Traviattu, ta Dáma s kaméliemi, kterou už tuhle neděli čeká zřejmě hodně předčasná derniéra, protože tohle velmi zdařilé Pavlíčkovo dílo má opravdu hodně co říct a bude mít i po oné derniéře, kterou desítky přítomných nadšenců nejen z FaTaFa obrečí.

Pro mne osobně byla "Dámička" jeden velký šok, protože po neblahé zkušenosti z Pavlíčkovým Excaliburem jsem byl přesvědčen, že na muzikál s "hudbou" Michala Pavlíčka už nikdy nepůjdu. No a dnes jsem rád, že mě jeden velmi blízký človíček, který v mém životě už teď zanechal nesmazatelnou stopu, přesvědčil o opaku. Šel jsem a nikdy nebudu litovat, protože tohle nevidět, byl bych ve svém muzikálovém přehledu nesmírně ochuzen (sic už mám za sebou hodně přes 50 různých titulů..., ba možná ještě víc, protože už to nějakou tu dobu ani nepočítám).

Takže suma sumárum? Náruč plná geniálního humoru, nenucené herecké a pěvecké výkony Míly Königa a Báry Basikové zejména, ale i Václava Noida Bárty či Anny Bubníkové a Heleny Dytrtové, excelentní postavička otce v ještě více excelentním podání Jiřího Štrébla, grandiózní pohybové, herecké, ale místy i pěvecké (tedy komplexní muzikálové) kreace želváků Lukáše Buriana, Jana Hlavatého a Jakuba Albrechta, i kapela Marcuse Trana (s geniálním tričkem s kresbou a nápisem "Pozor na tučňáky příštích 35 mil", se kterým byl i oddáván), k tomu opravdu různorodá velmi pestrá hudba bez uvozovek a zejména ve druhém dějství dokonce i zdařilé využití omezeného prostoru maličkého divadla TaFa, kde jestli mi něco vadí, tak obvykle téměř nulová scéna (sic Johanka i Elixír byly příjemnou výjimkou), to všechno mě prostě dostalo natolik, že mě v TaFě možná ještě nejednou uvidí... Nevím, jestli z toho budou mít radost, ale derniéru titulu Láska je láska (ač s pro mne vysoce neoblíbenou Lucií Bílou) si určitě ujít nenechám. A už teď se těším na nový muzikálový projekt, který tu slibují napřesrok... Ale jo, prostě když se chce, všechno jde:)