Čína 2008 - příspěvek ke smíření!

Tak nám skončily dva velké pekingské svátky. Po LOH je minulostí (od středy) už i paralympiáda. Kolik zážitků oba sportovní podniky přinesly... No to se ani nedá vypočítat - i když se o to níže a minimálně ještě v jednom materiálu v příštích dnech aspoň trochu pokusím. Tím nejhlavnějším zážitkem ale byl pocit sounáležitosti. Sounáležitosti (sic na dálku) s těmi, kteří nejen při zahajovacích a závěrečných ceremoniálech ruku v ruce přišli říct své NE válce, NE nesnášenlivosti, NE rasovým, xenofobním a jiným předsudkům, ale naopak deklarovali svá ANO. ANO míru, ANO lásce a přátelství, ANO kolegialitě, ANO vzájemné pomoci...

Že jsem naivní? Že už je to jen o penězích a o honbě za vítězstvím za každou cenu (viz doping) a Pierre de Coubertain by se v hrobě obracel? Možná. Ale ty proklamované ideály zatím nikdo nevymazal a je třeba se za ně pořád bít. Pomáhají nám totiž i v osobních životech, s našimi strastmi a bolestmi všeho druhu. Když už tam člověk nemůže být s těmi sportovními hrdiny přímo, rád nasává tu atmošku aspoň skrze TV obrazovku. Alespoň moje maličkost tedy ANO. Zažil jsem podobnou atmosféru live při už třech Světových festivalech mládeže a studentstva Světové federace demokratické mládeže a při jednom Světovém festivalu mládeže OSN, pak i na pár dalších mezinárodních festech a campech mládeže a musím říct, že zejména slavnostní ceremoniál XV. SFMS v Alžíru 2001, kdy jsme nastupovali před zaplněným 50tisícovým stadionem pod svou česko(slovenskou) vlajkou - sic čekání na průchod trvalo několik hodin, to byl nezapomenutelný zážitek! Hotový olympijský karneval barev a radosti!

I proto jsem visel u bedny při LOH i paralympiádě, abych fandil, abych překonal samotu a zklamání, no a zabíralo to... Možná i proto, že LOH začaly silničními závody cyklistů na Badalingu, kde jsem na jaře sám byl (už jsem to tu nastiňoval), takže ten pocit sounáležitosti byl o to silnější...

A pak tu byl fakt, že se LIDÉ (kdesi uvnitř nás to prostě pořád je) planety ZEMĚ představili letos právě v Číně, které Západ vytýká porušování lidských práv. Částečně i oprávněně, jenže... Už nikdo neřekne, že samotný Západ (na čele s USA) ta lidská práva porušuje stejně (i když jinak), ne-li víc! Ale olympiáda i paralympiáda jsou symboly jednoty planety, olympijská myšlenka umí být silnější než malicherné spory, a proto je jedno, kde se její účastníci scházejí, důležité je, že se jednou za 2 roky scházejí!

Speciálně paralympikům bych chtěl vzdát ještě jeden hold navíc. To, že do Pekingu dorazilo víc než 4000 postižených sportovců ze 148 zemí, aby usilovali o 476 sad medailí na hrách silné vůle, to je samo o sobě obdivuhodné, k tomu onen princip překonání sebe sama - viz vozíčkář, který při ceremoniálu vyšplhal se svým vozíkem na laně pod střechu obřího Ptačího hnízda, aby tu zapálil paralympijský oheň, to prostě jeden nestačí valit bulvy a uvědomuje si, jak je sám maličký!

I slavnostní zakončení paralympiády s jeho průvodním Dopisem do budoucnosti, velkou pestrobarevnou obálkou i inspirujícími diváky, to všechno, sic jen z kratičkého záznamu, byly obrovské zážitky, za něž stojí za to věnovat obrovské uznání organizátorům letošních her. Číně prostě patří velký dík za dvojí letní příspěvek ke SMÍŘENÍ! To vše v duchu olympijského i paralympijského hesla letošních her JEDEN SVĚT, JEDEN SEN! Zkusme si z toho i v našich osobních životech vzít příklad - a hned se nám s tou leckdy složitou každodenností bude žít líp!