"Kdo nemá peněz, je chud

Kdo nemá přítele, je chudší

Kdo nemá SRDCE, je nejchudší"

ivana: myslím si, že tyto články by měly sloužit jako varování pro ty, kteří ještě stálé sní o životě v "kapitalistickém ráji"... upozorňovat by měli kolegové hlavně na "neřády" kapitalistického systému, protože stejné problémy řeší obyvatelé Evropy a nejen tam.... V EU žije pod hranici chudoby téměř 80 milionů lidí (celkem má EU cca 490 milionů obyvatel) a z toho je 19 milionů dětí (to jsou oficiální údaje EK). K hypotékám - prof. Joseph E. Stiglit v tom článku, na který jsem zde odkazovala mimo jiné píše "... kromě odhadovaných čtyř milionů Američanů, kteří v letech 2008 a 2009 přišli o střechu nad hlavou, budou muset své domovy opustit ještě další miliony lidí ... V době, kdy je každá čtvrtá hypotéka v USA „pod vodou“ – tedy výše dluhu přesahuje hodnotu domu... " atd... Zmírňuje se rovněž o korupci na americký způsob - nekupuji se už jednotliví soudci, ale celé zákony a pravidla hry se mění za pochodu... neděje se náhodou něco podobného i u nás? Dalším smutným jevem, který doprovází současnou krizi je ztráta solidarity - viz text. Je zvláštní, že lidé v době krize nedokáží držet pohromadě a bojovat za společné cíle. Nevím, možná si myslí, že změna už prostě není možná.... copak opravdu neexistuje žádná jiná alternativa? anebo je lepší si hrabat na vlastním písečku a čekat až se stane zázrak?

romča: Bohužel, lidská podstata je právě ta hrabivost a po nás potopa... Jen při živelních katastrofách, jako jsou paradoxně třeba potopy, se dokážou semknout, ale ještě ne zdaleka všichni. A nepřipouští si, že současný ekonomický vývoj - celý kapitalismus - je vlastně takovou živelní katastrofou. Taky kdo jim to má říct, když autentická levice na vlastní televizní kanál nemá a vše ostatní má v rukou zkorumpovaná sobecká pravice, která je právě podporuje v tom "individualismu"?! Internet sám o sobě nestačí

mišička: Romčo, bohužel ani v tom semknutí při potopách a jiných katastrofách nemáš zcela pravdu. Pamatuji si to jen z takového malého příkladu povodní na Moravě. Našla se několik desítek lidí, kteří se zachovali bohužel jako odporné hyeny a těm chudákům, kterým ty povodně vyplavily baráky, tak jim ještě někdo ten barák vykradl!! Takže moc velké semknutí lidí tak bohužel také nebylo. Je to k pláči, ale bohužel je to realita dnešního odporného sobeckého světa!! To jsem sama poznala minulou středu, kdy jsem upadla na chodníku na to operované koleno a prošlo kolem mě pět lidí a ani jeden z nich se nezastavil, aby mi pomohl zvednout se ze země. Nejradši by mě bývali na té zemi zašlápli. Je mi z mnoha lidí v tomto státě, potažmo nejvíc v Praze, na zvracení. Ale hlavně že my dva spolu držíme v jakékoliv situaci. Jsem šťastná, že v tomto sobeckém světě mám aspoň jednoho nejbližšího človíčka, na které se vždy můžu spolehnout na 100%. Děkuju, lásko.

mišička: Omlouvám se za některé překlepy nebo nedopsaná slova, ale vím, že tu podstatu věci jistě pochopíš! Nemám moc času, protože mám hodně práce, ale chtěla jsem se také k tomuto tématu vyjádřit. Krásný den a večer se těším.

romča: Cítím to stejně. Neboj, já Tě nedám! A budu Tě bránit před kýmkoli, poklade!

ivana: vlastní kanál není hlavním problémem, v TV občas prostor dostanou, bohužel ho nedokážou náležitě využít. Další problém je, že se nedokážou se domluvit na jednotném postupu ... atd...ještě se vrátím

ivana: doplňuji co jsem ráno nestihla - bohužel tím dáváme příležitost druhé straně... ta má v dnešní době ("dravého kapitalismu", který je mnoha ohledech nemorální a dává větší prostor pro sobecké chování) ideální prostředí pro své asociální řádění... smutné je, že na to nejvíc nakonec doplatí slušní a poctiví lidé...
Mišička: je mi líto, že máte takovou nepříjemnou zkušenost... bezohledných lidí je čím dál tím víc a nejen v Praze.

mišička: Jjj, to je svatá pravda, Ivano. Nejhorší na tom je, že ti lidé si vůbec neuvědomují, že se jim něco podobného může také jednou stát a pak budou sami překvapení, když jim nikdo nepomůže. Je to opravdu smutné, jak těch nechutně sobeckých lidí, kteří jsou zahledění jen sami do sebe, přibývá. Ale ja fajn, že občas potkáte i mladé lidi, kteří ještě mají slušné vychování. Hezký den.

romča: Ale toho prostoru je směšně málo - a neúměrně dosaženým volebním výsledkům. Na druhou stranu je pravda, že i to málo neumí využít. Dyť ani vlastní noviny neumí prodat... Taky jsou tam holt sobci, kteří myslí víc na sebe, než na hnutí pokroku jako celek... Ach jo

ivana: právě, že ho díky té levicové nejednotě a nečinnosti, má dostatek na to, aby si prosadila "své"... Sobci, kteří myslí na sebe jsou všude a byli tu vždy (pravda těd je jich víc, protože tento systém je k tomo přímo nutí)... svým způsobem každy myslíme sám na sebe ... Hezký den oběma

mišička: Mám teda pocit, že asi žiju na jiné planetě, ale vždycky víc myslím na toho druhého, než na sebe! Když dám blbej příklad třeba s kupováním oblečení nebo něčeho podobného, tak jsem vždy myslela na Romču a dělala mu radost a sobě jsem nekoupila vůbec nic! Já vždycky radši dávám dárky a dělám lidem radost, než abych obšťastňovala sebe miliony taškama s oblečením. A to samé je to i s tím, že víc myslím na jiné, protože kupříkladu včera v tramvaji, ač nemám koleno ještě vůbec v pořádku, jsem pustila sednout maminku s dítětem, i za cenu toho, že jsem pak celou cestu stála s bolestí v koleni. V poslední době si připadám, že už tady na této planetě vůbec nikomu nerozumím! Někdy je mi z toho i do pláče. Vám také hezký den.

ivana: opravdu jste vzácný člověk a o to větší radost mám, že si Romča našel právě Vás. Hodně štěstí oběma a držím Vám pěstí.
P.S. přeji brzké uzdravení kolena

mišička: Děkuji, Ivano. Ale bohužel není moc lidí, kteří si myslí, že jsem vzácný člověk. Mám chyby jako každý jiný, ale snažím se myslet víc na jiné lidi a jsem schopná rozdat se a na sebe myslet až naposledy. Jsem schopná i s tím kolenem se obětovat, ale o to víc mě mrzí, když to pak nikdo neocení.
PS: S kolenem to nebude úplně tak jednoduché (obzvlášť v tomto počasí), ale začala jsem chodit na rehabilitace a ty mi dosta pomáhají, takže mi můj ortoped tvrdí, že na jaře už bych mohla být úplně ready, tak uvidíme.

ivana: njn lidé jsou bohužel nevděční... ale na druhou stranu nemá cenu dělat dobré sktuky jen proto, aby byly oceněné. Už jen ten samotný pocit, že člověk pro někoho udělal něco výjiměčného, je dostatečným důvodem k radosti.
Tak ať to s kolenem dobře dopadne.

mišička: Ano, máte pravdu. Snad také někdo pomůže někdy mě - vlastně ano pomohl mi.. Minulou středu když jsem upadla, ten pán kterej byl asi šestý kolem jdoucí a zvedl mě ze země a s podporou mě dovedl sednout si na lavičku. Ale takových lidí je bohužel opravdu málo.
PS: Děkuji, že na mě myslíte s kolenem. Hezký den.

ivana: buďme rádi i za to málo.
Kdyby se Vám to stalo tady, tak Vás nejspíše ještě někdo okrade tady jsou velmi zvlaštní lidé... všichni se hrnou, za každou cenu musí být první. Nejhorší je to v dopravních prostředcích... někdy nemáte šanci ani vystoupit... pravidlo číslo jedna zní - musím za kažou cenu dovnitř, abych urval nějaké místečko, protože pravidlo číslo dvě zní - pokud to místo urvu, tak ho nesmím do příjezdu do cílové stanice opustit, a to i v případě, že by někdo vedle mě kolaboval...a pomoct mamince s kočárkem...proč? nejlepší je těsně před ní zavřít dveře a ujet... bohužel nepřeháním... je to tristní

mišička: Bohužel Ivano, přesně tohle se děje i tady v Praze a poslední dobou to s Romčou zaznamenáváme v dopravních prostředcích častěji a častěji!! Ještě asi tak před dvěma týdny, kdy jsem byla čerstvě po odebrání berlí a začala jsem bez nich chodit, tak jsem musela v autobuse vždy počkat, než zastaví a pak teprve se vydat na cestu ke dveřím a vystoupit. Odpornej sobeckej řidič mě skřípnul mezi dveřma a kdyby na něj Romča nezakřičel, tak by s námi odjel do další stanice a nenechal by nás vůbec vystoupit!!

ivana: sorry teď jsem to pochopila... ty píšeš o levici, že má málo prostoru, já popleta si to spojila s tím druhým komentářem. Tak to souhlas... noviny komentovat nebudu...