Paní učitelko, proč nám musíte lhát?

V důsledku diskuse z Týnkou k předchozímu příspěvku nabízím článek Mirka Pořízka z Tovačova, který mi poslal do rubriky Mladýma očima HaNo (vyšlo tento pátek). Článek, kde se s autorovými závěry ani já zcela neztotožňuji, ale stojí za úvahu...

Osobně si nemyslím, že by dnes profesoři museli lhát (na rozdíl od minulého režimu), oni to často ale dělají dobrovolně. Snad aby si vykompenzovali to, co před 20 lety nesměli - protože to nebylo v osnovách - přednášet, tak teď zase ignorují to, co se v těch osnovách tehdy nacházelo, ačkoli to také patří k historicky doložitelným faktům. Prostě dějiny se zkreslují pořád - vždycky je tu tendence vykládat je tak, aby to vyhovovalo (ideově) momentálně vládnoucímu systému. A to bez ohledu na to, zda to ten systém vyžaduje přímo či jen nepřímo. Ale i dnes jsou případy, že když vykládáte choulostivé dějinné sekvence v rozporu s oficiální aktuální propagandou a nějaký žák/student si na vás doma stěžuje a ten rodič tu stížnost přenese řediteli (event. to může jít přímo), pak ten dotyčný kantor může o svou práci přijít. Sice mu nehrozí kriminál (což ve vyhraněných případech "za komančů" nebylo vyloučené bohužel), ale postihy fungují i dnes, kdy deklarujeme systém založený na svobodě a demokracii... Tak kde je rozdíl? Že by jen v míře pokrytectví?!

Dejme ale už slovo Mirkovi: "Každá vyspělá země si váží svých významných osobností a dokáže jim to také dát najevo, například v podobě společenského ocenění třeba formou vysokého vyznamenání. I u nás existuje hned několik druhů vysokých státních vyznamenání, která uděluje prezident významným osobnostem, jejichž práce má či měla vysokou hodnotu pro nejen naši společnost. Mezi takové osobnosti patří třeba lékaři, vědci, sportovci, ale také umělci, vojáci nebo politici, ale samozřejmě i mnozí další.

I před rokem 1989 se u nás udělovala vysoká státní vyznamenání, hanba patří všem, kdo zesměšňují třeba nositele Řádu práce. Toto ocenění se totiž skutečně udělovalo za poctivou a vysoce společensky hodnotnou činnost v různých oborech. Ti, kdo tato ocenění zesměšňují, tak sami sebe často i nevědomky staví do role neználků, jejichž jedinou prací je na objednávku panujícího režimu hlásat hanlivá a nepravdivá slova na adresu minulé doby. Takové osoby najdeme v mnoha našich sdělovacích prostředcích - od redakcí novin až po veřejnoprávní sdělovací prostředky. Netřeba je jmenovat, ten, kdo sleduje veřejné dění, ví dobře, o kom je řeč.

Po roce 1990 se opět píše historie často na objednávku a dle zadání současných mocipánů. A tak se zejména mladá generace dovídá mnohé zmanipulované výklady o naší historii. Například se dnes s oblibou zpochybňuje naprosto klíčová role SSSR v porážce fašismu za 2. světové války a při osvobození naší země. Partyzánský odboj je často zesměšňován, v důsledku tohoto stavu pak mnohé pomníky připomínající porážku fašismu u nás ostudně chátrají, že si toho všímají už i v zahraničí.

A nejen to. Pokud si projdeme jména vyznamenaných osobností od roku 1989, zjistíme, že je mezi nimi jen minimum hrdinů z východní fronty, kteří zde nasazovali své životy za osvobození své vlasti.

Zdá se dnes, že snad východní fronta a těžké boje na ní jako by vůbec neexistovaly a vymysleli si je komunisté sami. Sledujeme-li pořady věnované 2. světové válce, tak pokud bychom nevěděli nic o jejím průběhu, museli bychom nutně získat dojem, že za naši svobodu se bojovalo téměř výhradně jen na západní frontě a fronta východní byla jen takovým drobným bojištěm, kde vlastně o nic podstatného ani nešlo. Historickými fakty se dnes neuvěřitelně manipuluje. Zásadně se tak deformuje realita - zejména co se týká výuky historie pro mladou generaci. Té se vtlouká do hlavy, že náš zahraniční odboj existoval především v podobě pilotů bojujících v Anglii. Samozřejmě, že i oni přispěli svým dílem k porážce fašismu, to je historický fakt, který už nikdy nelze zpochybnit.

Ovšem zásadní zvrat ve válce se udál na frontě východní, především pak porážkou hitlerovců u Moskvy a u Stalingradu. Právě tyto dvě bitvy měly naprosto zásadní vliv na morálku do té doby stále vítězících fašistických armád. Zejména po Stalingradu si Němci snad poprvé vážně uvědomili, že válku mohou prohrát. Ztráty, které jejich armáda zde utrpěla, byly tak hluboké, že jejich vliv pro další válečné události byl naprosto klíčový. Toto je historická pravda tak zásadní, že ten, kdo ji zpochybňuje (nebo o daném přelomu ve 2. světové válce přímo mlčí), dopouští se zásadní manipulace s fakty. Navíc fakty skutečně doložitelnými a všeobecně dostupnými... Pokud si snad oni rádobydemokraté myslí, že mají patent na výklad historie, velmi se mýlí. Manipulace vždy zůstane manipulací a lež lží. Ostatně historická pravda zůstane pravdou, i když ji současní mocní neradi slyší a dělají vše pro to, aby ji potlačili. Jen političtí a lidští trpaslíci pohrdají hrdinskými činy svých předků, kteří za jejich současný život v často nezaslouženém blahobytu položili své životy či je nasazovali v každodenních bojích za svobodu své vlasti.

Závěrem jeden velmi typický příklad toho, jak účelově se dnes vykládá historie - před nedávnem jsme si připomněli významné výročí - 30 let od smrti generála Ludvíka Svobody. Skutečného hrdiny a vlastence. Ve sdělovacích prostředcích se o tomto výročí převážně mlčelo. I to svědčí o tom, jak objektivně se dnes prezentuje naše historie. Jedním z hesel při převratu v roce 1989 bylo i toto: »Paní učitelko, už nám nebudete muset lhát.« Dnes můžeme toto heslo poněkud upravit, aby odpovídalo soudobé realitě, do asi této podoby: »Paní učitelko, proč nám musíte při hodinách dějepisu lhát?«"