MÍR!

Dnes vyšlo v Haló novinách na stránce Mladýma očima alias juniorproject.eu nové úžasné zamyšlení. Ačkoli nejsem jeho autorem, rád na něj odkážu. Myslím si, že by si ho měli přečíst zejména současní teenageři!

Zamyšlení Radovana Bazgera: Co je to Mír...
Je 8. září 2008, přesto vidím jako dnes roky strávené na základní škole. Jsem ročník 1977 a pamatuji dobu, kdy nad námi bděl soudruh Husák z čestného místa vedle tabule. Ne. Nebudu zde popisovat ani učební osnovy, ani samotnou látku.
Nehodlám se zabývat způsoby tehdejší výuky protkané marxistickou ideologií. Nesnížím se k popisu vlastních uličnických lumpáren a nebudu zde popisovat ani to, jak jsem soudruhu učiteli chodil utírat do kabinetu prach. Rád bych se o tomto čase a na tomto místě zamyslel a zavzpomínal nad emocionálními prožitky té doby a pozůstatkem stop v paměti období mého vnímání světa dětskýma očima.
Připomněl bych opravdu rád například školní výzdobu, která byla oslavou nejen partnera na naší cestě za socialismem, oslavou Sovětského svazu, ale více jsem vnímal výzdobu určenou především nám - dětem. Bílá a modrá barva - sama o sobě uklidňující kombinace slibující lepší svět. Holubice míru a květiny. Tváře dětí všech barev a etnických rysů. Tanky a děla pod peřinou růží. K tomu sluncem prozářená schodiště a chodby pavilonů naší školy. V tom všem dítě, které se zasněně dívá velkým oknem do krajiny a město vnímá jen jako siluetu domova.
Je nutné se pozastavit nad tím, proč bylo v té době dítěti jinak. Bylo mu lépe. Je nutné si to dokonce přiznat. Nebyly počítače, nebyl výběr ze stovek televizních kanálů, nebylo tolika různých zdravých i nezdravých čokoládových pochutin a možná nebylo ani kde na ně vzít. Dítka neměla kolem sebe tolik plastových hraček a autíček na ovládání. Nebyly panenky štíhlé jak laně a z displeje kapesní hry na kloučka vykoukl vlk se zajícem, které znal tak důvěrně. Nebyly mobily. Nebylo tolik lákadel a pochybné zábavy.
Byl to čas společenských her. Čas stavění bunkrů a her na vojáky. Období přátelství a bratrství po vzoru indiánského náčelníka a jeho bílého bratra. Byla to doba dětských snů a přání. Doba laskavého rozjímání ve společnosti prvních lásek. Dětské hry měly náboj a fantazii. Nenaplňovalo je násilí a zášť. Touha zvítězit - to ano. Hry té doby jsou plné pohybu. Děti prožívají štěstí. V naprostém klidu a spontánně.
To vše ale bylo pod záštitou dospělých. Ti zodpovídali za to, že děti si budou moci i nadále bezstarostně hrát. Ti pracovali proto, aby všeho bylo dost a rodina netrpěla nedostatkem. Dospělí se v oné době starali pod vedením vlády jedné strany o prosperitu a klid zbraní. Nebudu mlátit do soudruhů, ani nechci prázdně drmolit o prospěšnosti zabezpečení obrany státu dle dnešních měřítek. Celý tento článek není věnován nekonečnému politikaření a obhajobě systémů moci. Rád bych vám všem připomněl právě v současné, poněkud neklidné době jedno slovo.

Slůvko které v sobě nese obrovskou touhu a má velikou váhu mezi lidmi, kteří prožili a přežili jeho opak. Slovo, jehož význam přesahuje lidské chápání v klidných dobách a je nedocenitelné v časech zlých. To slovo je MÍR!
To slovo si dnes nepřečtete na plakátech předvolebních kampaní. To slovo není součástí výzdoby budov, které k dětem lidsky patří - není zakomponováno do výzdoby škol. To slovo se málo slyší a vůbec nevyslovuje. Mír je to, v co je nutné věřit. Hodnota samotné skutečnosti, že význam slova je prozatím naším každodenním štěstím. Mír je podstata... Je na nás, jak zajistíme, abychom to slůvko udrželi ve zhmotnělé podobě.
Rozloučím se a ukončím své zamyšlení básní, kterou napsal můj otec. Verše popisují tu lidskou touhu zajistit dětem nikdy nekončící radost ze hry... Všem lidem dobré vůle krásné dny i noci přeji!
---
Co je to mír, tati...?

- To je zpěv ptáků,
dítě zlatý.
Radost, smích,
rozkvetlá louka.
Když prší
a když se objeví duha,
šum stromů,
ranní píseň ptačí.
Když skáčou holky panáka
a kluci pouští si draka.
Když lidem ve tvářích
se úsměv zračí.
Když si děti kreslí na chodníku
Nebo v zimě,
když padá sníh
a děti jezdí na saních.
Když v létě tvé vlasy
slunce zlatí.
Jistota,
že přijde zítřek.
- Mír je nás všech touha

(Ján Bazger, 1984)