Extáze

Tak mi skončily XXIX. LOH v Pekingu, které podle očekávání nezaujatých byly dosud nejvymakanějšími a nejpečlivěji zorganizovanými olympijskými hrami (potvrdil to například i náš výškař Janků při velmi inteligentních a hlavově srovnaných odpovědích na mírně provokativní politotázky mého jinak oblíbeného sportovního komentátora Bosáka), tudíž jsem si říkal, čím se budu zabývat (dorovnávat těch pár mimopracovních chvil) nyní? Do sněhu a možného lyžařského adrenalinového vyřádění v Alpách daleko, tak co jen by bylo to pravé ořechové...?!

Že by návrat k hudbě? To zabírá vždycky nejspolehlivěji. Do stavu extáze se dostanu díky hudbě raz dva - nepotřebuju k tomu cigarety ani alkohol, natož nějaké další návykové látky, stačí mi prostě hudba mému srdci i uchu ladící. A tak jsem si čekání na sobotní průhonický den pro děti z dětských domovů na fotbalovém hřišti (viz plakát na www.fkdbdh.com) zpestřil poslechem CD Andrey Bocelliho Viaggio Italiano, které jsem po pár letech zase vytáhl na světlo boží. Tohle CD z roku 1995 opravdu skrývá minimálně jednu hudební perlu z řádu těch největších. Andyho podání operní árie árií, Pucciniho Nessun Dormy z poslední mistrovy opery Turandot, je prostě úchvatné. Zejména třičtvrtěminutová sekvence Vinčerá, vinčéééééééééééééérááááááááááááá, to je prostě balzám na nervy a opravdu jsem se přistihl, že mě kombinace té božské hudby a Andreova neméně božského hlasu (znásobeného procítěním vzhledem k jeho handicapu) přivádí do několikavteřinového stavu, kdy se dostávám zcela mimo sebe. Okamžitě se mi hrnou slzy do očí a provádím tělocvičná cvičení, nad kterými by pochopení měl patrně jen lékař na psychiatrii...

Na druhou stranu, řekněte, není právě takovéhle uklidnění nervového deficitu tou nejlepší možnou alternativou (samozřejmě pokud jste sami a ne s nějakou blízkou bytostí, s níž se nabízejí ještě atraktivnější počiny)? Osobně mohu jen a jen doporučit. A mám v téhle souvislosti jeden velký sen, který jsem dnes SMSkou sdělil jednomu božskému slovenskému opernímu tenorovi, jehož čeká v dohledné době sólový koncert v Praze. Na rozdíl od José Carrerase (dalšího božského světového tenoristy), který určitě dotyčnou árii árií zařadí, v případě Mariána Vojtka to vzhledem k jeho profesní skromnosti vůbec jisté není - ba je to spíš nepravděpodobné. Jenže kdy jindy by to měl zkusit? A když už ne Nessun Dormu, tak aspoň nejznámější árii Rodolpha z Pucciniho Bohémy. Prosím, prosím... smutně koukám!