Nejdůležitější kniha milénia

Vřele doporučuji každému zvídavému čtenáři následující knihu KH Deschnera Moloch O amerikanizaci světa, neboť by měla otevřít oči každému naivnímu snílkovi, jenž doposud věří na pohádky o nejdemokratičtější zemi světa s prezidentským sídlem v Bílém domě ve Washingtonu, o tom, jak právě USA jsou rájem svobody a ekonomické prosperity, rájem, který bychom měli se vším všudy následovat... Ale i pokud si to náhodou nemyslíte, tak si počtete. Takže... Šup do Epochy!!!

USA: pokrytecký odsouzeníhodný »Moloch«

Už v roce 1992 vyšla poprvé u nás až před pěti lety v nakladatelství Epocha přeložená fascinující satirická historická kniha německého spisovatele a kritika náboženství Karlheinze Deschnera »Moloch: O amerikanizaci světa (Pokus o kritické dějiny USA)«, která nabízí českému čtenáři - manipulovanému dennodenně proamerickými oficiálními masmédii - pravdivý obraz skutečné podstaty největší světové mocnosti, jakéhosi novodobého Říma. A všichni víme, jak skončil starověký Řím... I tahle civilizace už má na kahánku. Proto šiřme všude, kde jen můžeme, alternativní pohled na současné světové dění - tak jako například Kh. Deschner!

V tomto ohlédnutí nabídneme podstatný výtah z úvodní kapitoly »Jedinečný národ«, která stručně shrnuje neřády politiky Washingtonu od vzniku USA, přes atomová jatka v Hirošimě a Nagasaki, až po první válku v Perském zálivu na začátku 90. let minulého století. Je skutečně nesmírná škoda, že český překlad přepracovaného šestého vydání z roku 2002 v sobě ještě nezahrnuje kapitolu věnovanou »humanitárnímu bombardování (převážně civilistů a civilních cílů) Jugoslávie« tříštivými kazetovými bombami a bombami s ochuzeným uranem, velkému podvodu z 11. září 2001 či Georgi Bushovi ml. a jeho afghánsko-iráckému tažení proti tzv. terorismu, jenž zkaženost amerických prezidentů dovedl při svém dvojím mandátu k naprosté »dokonalosti«. Ale i tak Deschnerův sarkastický počin patří vedle již legendárního comicsu Válečná závislost: Ilustrovaný průvodce militarismem USA Joela Andrease (u nás :intu:, 2004) mezi to nejlepší na knižním trhu, co zcela svobodně více než 200 válečnických let Spojených států rekapitulovalo...

Osobnosti o USA

George de Santayana:»I když Amerika byla vždy přesvědčena, že je zemí svobody par excellence (.

..), neexistuje žádná jiná, v níž by lidé žili pod silnějším tlakem (...). K smrti tam nenávidí nespoutané lidi a čisté duše (absolute souls).«

Eugene O'Neill:»Myslím, že Amerika je největším neúspěchem dějin. Dostalo se nám více, mnohem více než kterékoli jiné zemi světa, ztratili jsme však duši...«

Sigmund Freud:»Amerika je potrat. Necítím vůči ní nenávist. Lituji, že ji Kolumbus objevil.«

Georges Clemenseau:Amerika? Případ vývoje od barbarství k dekadenci, bez dotyku kultury.«

R. M. Brown:»Je nepopiratelné, že jsme nepolepšitelný národ násilníků.«

W. C. Williams:»Amorálnost, to je Amerika...«

»Jedinečný národ«

Moloch - podle Bible bůh zla, bůh Kananejských a Amonitů, modla, kterou uctívali hromadným zabíjením lidí. Moloch, to je podle slovníkových definic nenasytná síla žádající stále nové oběti, síla, která se snaží vše pohltit...

Tento skvost mezi národy, »jedinečný lid« (Hermann Melville) má sice jistě také své slabosti, své minimální chyby, takříkajíc nahodilé stíny na dokonalosti a nevinnosti; jak ovšem učí již své nejmenší, tím vším je vinna cizina, kterou je proto třeba očistit od vší její špíny, vychovat, zkrášlit a zušlechtit vlastními ideály. Neboť Američané trvají na tom, že oni nikdy neměli kolonie a že sami nezávislí nechtěli nikdy nikoho ovládat, sami svobodní nechtějí zotročovat druhé. Oni vždy jen strážci a zachránci světa jsou, skuteční andělé spravedlnosti. Ďáblem byl naposled Rus. Ďáblů však je mnoho a mohou přijímat nejrozličnější formy, ztělesnění, národnost... Jen jeden zůstává vždy čistý: Yankee...

Žádné války, jen policejní akce

Již John Adams (1797-1801), druhý prezident Spojených států, věděl, že USA jsou ... zcela zřejmě předurčeny, aby přivedly na pravou cestu a osvobodily tu část lidstva, na níž lpí pohana otroctví. Nikoli válkou, ne, tu by Adams nevedl. Čistě defenzivně se postavil zlým Francouzům a během jediného roku ztratil na 300 válečných plavidel.

Jeho nástupce Thomas Jefferson (1801-09) věřil ve věčný mír a chtěl války vůbec odstranit, za jeho vlády byla 16. března 1802 založena jedna z nejctihodnějších kulturních institucí - vojenská akademie ve West Pointu. Po mnoho let se bojovalo s tripoliským pašou, který zvýšil cla a poplatky. Jefferson byl proto s lítostí nucen poslat do Středozemního moře válečné lodě. Neboť Jeffersonovi, zakladateli Demokratické strany a vynikajícímu řečníku, byla svěřena »ochrana posvátného ohně Spojených států a jiskry«, jak píše, »které z tohoto ohně prýští, budou vždy sloužit k jeho vznícení po celém okrsku zemském«. A tak se čtyři roky bojovalo o Tripolis. Prezident však tuto válku vedl jen kvůli míru, kvůli oněm krásným »jiskrám«... On, třetí prezident USA, vlastník 200 černých otroků, které nechával večer co večer přepočítat, on, který se pravidelně »bavil« s jednou ze svých otrokyň, atraktivní Sally Hemingsovou.

Prolamoval tak ovšem rasová omezení a volal, že »Amerika bude pro svět signálem, který vyzve lidi, aby zlomili své okovy...«, zatímco v jeho vlastním státě všude zakovávali otroky do želez.

Jeffersonismus se pevně usadil v amerických hlavách. Amerika byla mírumilovná. Nikdy nevedla válku. Nejvýše, pokud to muselo být - a čím byla větší, tím to muselo být častěji - nastolovala Amerika zase pořádek. Nikoli válkami, křížovými taženími, katastrofami, to ne, jen velkými policejními akcemi. Vždy jako přítel a pomocník všech. Jako pořádková síla. K obnovení pořádku, k nastolení míru byly vždy dobré, ba ty nejlepší důvody... A tak vypukla v roce 1812, krátce po tripolské válce, válka s Anglií o »svobodu moří«. V roce 1845 se bojovalo s Mexikem za »civilizaci«. V roce 1861 se vedla občanská válka za »jednotu«, v roce 1898 válka proti Španělsku za »demokracii«. V letech 1917 a 1941 se bojovalo proti Německu za »světový mír«.

»... nejbezzákonnější lid světa«

Spojené státy samozřejmě intervenují velmi rozdílnými způsoby. Volba prostředků závisí na způsobu vlády těch druhých, na stavu jejich ekonomiky, na stupni jejich síly nebo slabosti. Čím jsou ovlivnitelnější, nesamostatnější, slabší, tím používá Washington masivnější a bezohlednější nátlak, výhrůžky a prostředky trestání.

Od těch dob, co existují, USA spíše hájí násilí, než že by mu zabraňovaly. Nic pro ně není charakterističtější. Násilí v nich vládlo od počátku a násilí vděčí za vše. Farmy, města, stát, národ - to vše vznikalo jen a jen díky násilí, odhlédneme-li ovšem od podvodu. Vše je plodem dobývání a války. Vše vznikalo během obrovského kořistnického tažení, jaké dějiny snad nikde jinde nepoznaly, vše vzniklo zásluhou zločinu a ničeho než zločinu, pokud se zaměříme na to nejpodstatnější.

Právo bylo trvale ignorováno a zanedbáváno. Zato násilí bylo oblíbené, platilo za mužné, krásné a šířilo se jako epidemie. Co bylo a co je všeobecným »národním postojem« USA? John Brademas, prezident New York University, to vyjádřil takto: »Ber si, co jen můžeš urvat, a ber si to tak dlouho, dokud máš příležitost.«

Ve skutečnosti byla všechno jediná výzva: Natáhni ruku a udělej »štěstí«. A zatímco »pionýři« a »sattleři« mrzačili, odstraňovali a vymazávali vše, co se jim postavilo do cesty, vše, nač narazili - nejen původní obyvatele, které připravili o všechno, nejen přírodu, kterou kvůli svému zisku vyrabovali, ale i své křesťanské bližní, své konkurenty - neboť každý z nich, snad více než kdekoliv jinde na světě, byl bližní v prvé řadě sám sobě...

Abychom to vyjádřili slovy amerického historika Henryho Steela Commagera, od svého vzniku byl tento národ tím »nejbezzákonnějším lidem světa«. A zůstal jím. Násilí se nadobyčej vžilo, protože bylo úspěšné, příliš úspěšné, než aby se ho někdo mohl či chtěl vzdát ve stravujícím boji o zisk, o zisk za každou cenu. Od dnů »robber barons« (»loupeživých baronů«) se ujalo rčení: »Neexistuje žádný velký majetek, za nímž by se neskrýval zločin.« ...

Ano, vše byla jedna jediná výzva: natáhni ruku a udělej štěstí: olupování a vyvražďování indiánů, které tolikrát oslavil kýč westernových filmů, vyhnání Holanďanů, Britů, Španělů, Francouzů, hrůzy občanské války. A dějiny pokračovaly dalšími krvavými a násilnými akty: »sebeobranou« osídlenců, dělnickými boji, brutalitou policie a brutalitou proti policii, justičními vraždami, lynčováním, válkami mafiánských rodin, zkrátka, jak říká americký historik Richard Maxwell Brown. »Patrioti, humanisté, nacionalisté, pionýři, pozemkoví vlastníci, farmáři, dělníci a kapitalisté - všichni využívali násilí k vyšším cílům.« To není jen záležitost minulosti. Pokračuje to dál...

K násilí se přidává charakteristický dějinný rys: expanzivní tlak, nenasytná touha po půdě, moci, trzích, hlad, který žene Yankee přes kontinenty a oceány, kvůli němuž vybíjejí domorodce, hlad, pro který koupili od Francie Luisianu, od Španělska Floridu, od Ruska Aljašku; hlad, pro který usilují o hegemonii vůči obrovskému území - prostřednictvím diplomatického a finančního vlivu, soukromými investicemi, státními půjčkami, hospodářskými sankcemi, úvěrovou politikou zaměřenou na ještě pevnější připoutání dlužníků, zřizováním vojenských základen, hrozbami, použitím zbraní na moři, na pevnině, ve vzduchu, válkou na severu i na jihu.

Nechtěli jako ti nelidští Evropané holdovat neřesti kolonialismu, jen po vzoru chobotnice natahují svá kořistnická chapadla po všem, co slibuje více moci a větší bohatství, co nabízí přístup k výnosným odbytištím, k surovinovým zdrojům - po plantážích Střední Ameriky, zdrojích Latinské Ameriky, naftových pramenech (nejen) Saúdské Arábie. Žádaná je měď z Chile, juta z Indie, kaučuk z Indonésie. Jsou pracovití, hltaví a pažraví. Ani v nejodlehlejších koutech světa neexistuje téměř nic, co by tento Moloch nezatáhl do oblasti svého vlivu, téměř nic, co by se mohlo jeho vlivu postavit. Rozesílá svá vojska, své diplomaty, misionáře a bankéře. Neleká se žádné zbožné fráze, žádné lži, žádné hrozby a pomluvy, podplácení, zákeřných vražd, necouvne před ničím, ani před sebekrvavější intervencí či sebešpinavějším obchodem. Předstíraje službu, nesobeckou službu mezinárodnímu řádu, ve skutečnosti se angažuje jen pro své nacionalistické cíle, pro svoji vlastní moc a výhody...

Ať už byla situace v »Bohem milované zemi« jakákoli - a obecně byla pro mnohé zlá, ba hrůzná, charakterizovaná občanskou válkou, střety band, indiánskými válkami, pronásledováním černochů, kriminalitou, nezaměstnaností, bankroty, zbrojními skandály, korupcí - národ se vždy považoval za Bohem vyvolený, za vzor pro všechny a za povolaný, aby vedl svět.

»... pokrytectví tam musí být domovem«

Prezident Woodrow Wilson (1913-21) byl názoru, že USA jsou předurčeny »být jediným idealistickým národem na Zemi« a že jsou obdařeny »přednostním právem«, aby »zachránily svět«. Téměř jako Ježíš, když u Matouše říká: »Jděte tam a učte národy...,« přesvědčuje Wilson v Bílém domě americké podnikatele: »... a pak vyjděte do světa, prodávejte zboží, které svět učiní šťastnější, a obraťte svět k americkým principům«.

Nikdy totiž nemyslí na vlastní zemi, kde se to chudými jen hemží, armádami chudých, kde jsou rozdíly mezi bohatým a chudým větší než kde jinde. Ne, vždy myslí na celou planetu (teď už s »hvězdnými válkami« i mimo ni). (Celé vietnamské vesnice »Agentem Orangem« vraždící) prezident Lyndon B. Johnson (1963-69) ujišťuje národy, že napře všechny své síly k »vytvoření velké, celosvětové společnosti, kde nebude nikdo hladovět a všichni budou chráněni před nemocemi..., kde nebudou již vystaveni ponížení tělesného strádání«. Nedosti na tom, chtěl zcela zrušit dělení na bohaté a chudé, bílé a barevné národy... »American way of life« má svět ozdravit cigaretami Lucky Strike, kečupem, colou, popem a rockem, a také dalším plodem americké duševní převahy. Raketami...

Politické, morální, duchovní vedení - nechybí tu ještě něco? Snad obchodní? Nikoliv. Přirozeně, chybí náboženská stránka věci, tedy chyběla by, kdyby američtí obšťastňovači národů nevystupovali také jako světoví misionáři, v neposlední řadě i ve všech válkách... A. C. Tocqueville, který »démocratie en Amerique« věnoval čtyři svazky, proto dovozuje, že je-li v Americe dokonce i »hlava státu věřící, pak tam musí být rozšířené pokrytectví«.

Amerika dnes samozřejmě potřebuje rakety a atomové pumy, a to ty nejlepší z nejlepších - vytváří to pracovní místa (konečně v případě potřeby také prostor, hodně prostoru na tomto tak těsném světě). A vždy byla třeba změna, trochy války - »a nice little war«! »Světový obchod musí patřit nám,« žádal již americký senátor Albert J. Beveridge (1899-1911). »Naše obchodní lodi budou plout oceány a vytvoříme válečné loďstvo odpovídající naší velikosti.« A hned na to, protože obchod, války a náboženství tu souvisejí více než kde jinde, »Americký zákon, americký řád, americká civilizace zapustí kořeny na březích...« (a jak prohlásil, tak se za asistence CIA, FBI, Kongresu, Pentagonu a Bílého domu především dělo po celé 20. století a děje dodnes - pozn. autora).

God's own country

God's own country (Bohem vlastněná země) - vznešený mesianismus skutečně naplňuje jejich americkou duši a svět - a zejména jejich slovní zásobu. Umí jako nikdo jiný zahalit politiku, obchod, mír a válku do vznešených slov. Neville Chamberlain, britský ministerský předseda, často říkal, že americká politika se skládá pouze ze »slov«. Nikde na světě, s výjimkou Říma ovšem, nikdo neumí vše převést na prázdné fráze tak, že každý, kdo není ve hře, začne o sobě pochybovat, pojme vůči sobě podezření a začne si připadat jako lump.

Američtí prezidenti doprovázejí své konání, své činy i své zločiny (což bývá nezřídka totéž) vznešenými myšlenkami, výslovně se odvolávají na Boha, na Bibli, na křesťanství... Skutečně, národ, který je egoistický a materialistický až do extrému, je také »zbožný« jako sotva který jiný.

Egoismus je zde ještě posvátnější než jinde. A stejně tak ctnost a bázeň Boží, jež se píší s velkými písmeny. »Každý sám pro sebe a Bůh pro všechny.« Na Boha nelze zapomenout ani za války, ani za války vedené v míru. To prospívá minimálně těm zámožným ve Státech, v nichž půl procenta těch nejbohatších vlastní 2,5x více než 90 %, tedy 212 milionů těch ostatních (stav z roku 1992, dnes je tento rozdíl ještě daleko fatálnější - pozn. autora)...

Obchod, jakýkoliv obchod, totiž stojí výš než náboženství. Každý to ví, jen o tom nemluví. A každý také ví, nebo by měl vědět, že i náboženství je obchod, v USA ostatně velmi významný. Udržuje pohromadě celek, tzv. řád a tzv. morálku. Neexistuje tu sice státní církev... Všechny církve jsou však osvobozeny od daní... I bez státního náboženství jsou církve, zejména velké, těsně propleteny se státem a politikou...

Mnozí Američané sice během života několikrát změní církev, avšak vždy z přesvědčení...

Vše, co dělali a dělají při svých intervencích, expanzích, anexích, to se děje ve jménu Boha a ku prospěchu přepadených nebo jinak navštívených. Ať podplácejí zahraniční státníky, posílají tajné služby, zakládají vojenské základny, ať na sebe strhávají země a trhy, ať je prostě jen vykořisťují, jako např. Havaj, Samou, Midwayské ostrovy, Filipíny, ať zatahují státy, do nichž jim nic není, do válek (Managuu, Mexiko, Laos, Vietnam, Kambodžu, Dominikánskou republiku), vždy tak činili a činí nejprve ve jménu Božím, pak svobody, demokracie, civilizace a teprve nakonec také trochu ve jménu obchodu...

Tato země zná jen tři argumenty, tři síly, tři ideály: násilí, peníze a pokrytectví.

To vše připomíná jiný stát, nejmenší na světě. Ne náhodou se prezidenti »God's own country« ve 20. století neustále sbližovali s »náměstky Krista«... Je to skoro stejné jako s Biblí, s poselstvími papežů a s církevními dějinami. Tam náboženství lásky, radosti a míru, zde pax americana...

USA, které od svého vzniku všem kážou morálku, aby zakryly vlastní zlořády, vznikly na základě pustého násilí, vyvražďování rudých a zotročení černých; základ vší americké svobody a demokracie tvoří krvavá »reálná politika« a bigotní žvásty...!

NENÍ CO DODAT! Bohužel ...