"Kdo nemá peněz, je chud

Kdo nemá přítele, je chudší

Kdo nemá SRDCE, je nejchudší"

romča: Ještě doplnění - ta benevolence systému pochopitelně neplatí jen o vzdělávání, ale i výchovné složce školy ve vztahu k žákům a studentům. A tam jsou důsledky daleko horší. Faktem zůstává, že zatímco za 1. republiky byl učitel napůl bůh a rodiče i studenti k němu v 99 % měli naprosto neotřesitelnou úctu, za minulého režimu už se to snižovalo (i vinou tehdejšího systému, který neuměl, nechtěl pedagogy dostatečně finančně ocenit), ale pořád nebylo možné, aby si studenti dovolovali jako dnes, kdy k učiteli nemalé množství z nich nemá naprosto žádný respekt - pedagogy uráží, vyhrožují jim a zdaleka už nejsou ojedinělé případy, kdy je i fyzicky napadají (i proto, že mají neotřesitelné postavení doma, kde místo, aby rodiče stáli na straně učitelů, tak se neopodstatněně zastávají těch svých dětí, čímž si kompenzují to, že sami nemají často čas na jejich výchovu). Věty studentů směrem k pedagogovi: Co Ty mi tady budeš vykládat krávo (tykání není nadnesené, je to realita), bereš 10x míň než můj fotr, tak zalez a polib si prdel..., tak takové věty bohužel jsou stále více na denním pořádku - na to už existují odborné studie, které tyhle jevy sledují, to nejsou moje výmysly.