Turgeněv-citát a já!
"Kdo nemá peněz, je chud
Kdo nemá přítele, je chudší
Kdo nemá SRDCE, je nejchudší"
Střípky z parku Bicentenario
Kdybych měl hodnotit prosincový XVIII. světový festival mládeže a studentstva s těmi, které jsem zažil předtím, našly by se momenty, díky nimž byl nejlepší, ale naopak i takové body, které ho řadí až na chvost dosavadního festivalového seriálu v jeho novodobé éře. Zkrátka všechno má něco do sebe, ale vše má i své mouchy. Ekvádor jakbysmet.
Graficky nejpřipravenější byli delegáti Srí Lanky
Pro někoho právě hornatá lokace konání XVIII. festivalu byla důvodem, proč se pokusit sehnat prostředky k cestě (mé díky patří zejména europoslanci GUE/NGL Jaromíru Kohlíčkovi), někdo si prostě jen řekl, že je to zase daleko a že atmosféru festivalu zkusí okoštovat, až se tenhle svátek pokrokové mládeže vrátí někam blíž, alespoň na úroveň Alžíru 2001, ba ještě lépe do Evropy. Pro někoho byl důvodem, proč balit kufry, fakt, že festival se konal v roce skonu fenoménu Chávez, druhému tato skutečnost mohla evokovat obavu, že to bude celé jen o tomto jednom tématu. Nakonec bylo všechno tak trochu jinak...
Chávez a ti druzí
0pt; mso-bidi-font-family: 'Courier New'">Tento venezuelský velikán 21. století byl k vidění skoro všude...:)
Do hor jsme se mohli během šesti pracovních dní festivalu dostat jen minimálně a Chávez nakonec až takovým fenoménem festivalových dní nebyl, ačkoli největší z 11 obřích diskusních stanů byl pojmenován právě po něm. Nepoměrně víc se ale řešil dějinný symbol oblasti Simón Bolívar a z aktuálních témat rozhodně Kubánská pětice, blokáda Ostrova svobody či čerstvě zesnulý Nelson Mandela. A vůbec nejvíc pak jednotlivé žhavé lokální problémy zemí Latinské Ameriky. V tomto ohledu místo konání festivalu válcovalo předcházející zastavení na Kubě 1997 či v Caracasu 2005.
Podíl na přespřílišném regionálním podbarvení letošního SFMS měla dozajista i skutečnost, že do Ekvádoru přiletělo jen něco přes 3000 zahraničních delegátů (z celkových 8500) z 83 zemí. Když to srovnáte s čísly z do té doby posledního XVII. SFMS v JAR 2010, kam dorazilo na 15 000 delegátů ze 126 zemí (a pro srovnání ještě předtím do Caracasu 17 000 ze 145 zemí), pak se jedná o určitý návrat k Alžíru, kde bylo s Ekvádorem srovnatelných 6500 delegátů, ale ze 110 zemí.
Dějiny nekončí
Jsou tu, kubánští delegáti. Jistota každého festivalu! Na druhém snímku Aylin Labaňino (vlevo) a Ivette González, dcery dlouhá léta nespravedlivě vězněných kubánských hrdinů (Cuban5) - politických vězňů v USA...
Optimisté se budou radovat, že i po Alžíru festivalové dějiny neskončily a nejspíš naštěstí neskončí ani nyní, ale vedení Světové federace demokratické mládeže by se mělo zamyslet, zda nejít příště do většího rizika (zorganizovat festival v některé obecně dostupnější zemi bez přímé podpory tamní vlády). Mj. i proto, že ekvádorská vláda sice svátek levicové mládeže podpořila, ale dvakrát se s hosty mezi svými taky nechlubila... Nebýt Antiimperialistického tribunálu v Centru expozic Quita, kam mířil minulý čtvrtek několikasethlavý had cyklistů skandujících proti kapitalistickému molochu zvanému Chevron-Texaco po čtyři kilometry se klikatící cestě od ministerstva zahraničí, pak pracovně tisíce zahraničních delegátů za celý týden nevystrčily hlavu z Parku Bicentenario alias prostor bývalého letiště ekvádorské metropole. Tahle logistická centralizace jistě měla své časové i jiné výhody, ale když zvážíte fakt, že většina lidí v metropoli, natož mimo ni, o nějakém festivalu tušila jen o málo víc než lidé zpoza oceánů, tak příliš čemu tleskat zase tolik asi nebude.
Alfa a omega festivalu
Některá družba byla příjemnější, než ty běžné...:)
Přesto festival splnil svá očekávání. Pro drtivou většinu delegátů určitě. Jeho hlavní bezprostřední dosah - spočívající v navazování nových přátelství a kontaktů mezi jednotlivými zúčastněnými zeměmi a delegacemi - byl realizován stejně jako v 17 předcházejících případech od Prahy 1947 po Pretorii 2010. Lídři delegací jednali o prohlubování vzájemné spolupráce a o nových výzvách, jednotliví členové se zdokonalovali v cizojazyčné konverzaci i poznávání specifik jiných národností. Na tržišti přátelství se ve stáncích více než poloviny zúčastněných zemí vyměňovalo, prodávalo, kupovalo i obdarovávalo, ale i tancovalo, pilo, kreslilo, poznávalo a radovalo. Zúčastnění Ekvádorci dostali dost příležitostí představit jednotlivé regiony své nevelké, ale o to krásnější domoviny a výhodou bylo, že díky početným delegacím na tom nebyli o nic hůře reprezentanti sousedních zemí, Argentiny, Brazílie, Venezuely, Kuby, ale i Vietnamu, Srí Lanky, Kanady, Ruska či Západní Sahary. Naopak chybělo oproti minulým letům poměrně dost evropských zemí a za celou dobu jsem nenarazil ani na delegáty Austrálie (pro zajímavost - na rozdíl od Nového Zélandu).
Minan Limah Gah, arabská princezna ze Západní Sahary, se stala jasně nejfotografovanější delegátkou festivalu. Divíte se...? :)
Navzdory výše popsaným plusům i drobným mínusům to celé rozhodně stálo za to! A protože jsme přivezli spoustu krásných fotografií, a protože kolegové z KSM již přeložili celé znění závěrečné deklarace XVIII. SFMS, vězte, že se k adventní festivalové podívané budu ještě nejednou vracet.
Komentáře
| RE: Střípky z parku Bicentenario | romča | 27. 02. 2014 - 16:12 |