Dodýchal mučedník za dobro lidstva

Hugo Rafael Chávez Frías už není mezi námi. Tedy fyzicky už není. Už nikdy se nám nepoštěstí tohoto velkého muže, největšího státníka přelomu milénia, slyšet, potkat, neřkuli mu třeba potřást rukou. Ale duch Cháveze nezemřel. Ten zůstane živý navždy. Minimálně do konce dní této civilizace...

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád ho označil za »Mučedníka za dobro národa.« Proč mučedníka? Nelze totiž vyloučit, že za skonem Cháveze stojí Američané. Naposledy před rokem se řešilo, zda je technicky možné vyvolat u (nepohodlného) člověka rakovinu. Fidel Castro svého následovníka (kterého teď paradoxně přežil) varoval, aby byl opatrnější, aby si dával pozor na to, co mu kdo kde dává (k snědku, k pití) atp. Tázal jsem se jednoho lékaře, zda to přece jen není příliš velká sci-fi. Prý není, prý je to daleko realističtější možnost než iluze, že už někdo někde má v sejfu zamčený lék na současnou metlu lidstva, rakovinu.

Ať tak či tak, jisté je jedno. Američané Cháveze chtěli ODStranit. V roce 2002 stáli za vojenským pučem, který byl naštěstí úspěšný jen po dobu dvou dní a rodící se Chávezovu socialistickou revoluci tak tehdy nakonec nerozbil... Pokud tedy Chávez nebyl přímo mučedníkem, pak štvancem určitě. Ale o to víc byl motivován spravedlivější a solidární svět prosadit nejen doma ve Venezuele, leč minimálně (v první fázi) na celém středo a jihoamerickém subkontinentě.

Skeptici tvrdí, že nebýt ropy, Chávez by socialistické »experimenty« nikdy neufinancoval. I kdyby to byla pravda, není však právě v tom jeho velikost? Že to, co Venezuele nadělila matka příroda, si nesyslil pro sebe, resp. pro hrstku vyvolených (ono pověstné jedno procento dolarových miliardářů), ale rozdělil se o to s potřebnými. A to nejen doma, ale i u přátel, ba i nepřátel... Byl to on, kdo před lety nabídl New Yorku pro mrznoucí bezdomovce v Bronxu pomoc v podobě dodávek ropy zdarma. A byl odmítnut!

Kritici Chávezovi vytýkají, že svou neobvykle rozsáhlou štědrostí pro nejchudší vrstvy obyvatelstva nadělal velké dluhy. Ale kdo dluhy dnes nemá? Mezi nejzadluženější země světa patří Japonsko, USA, Singapur, Irsko, Belgie či Francie... A řeší to snad někdo zejména u Tokia či Washingtonu? Zadlužení státu není srovnatelné se zadlužením domácností. Státu investice štědře dotovaní mohou vrátit - což na rozdíl od Japonska či USA případ Venezuely rozhodně byl (je)!

Kam bude tato země kráčet dál? Asi největší Chávezova chyba byla, že chtěl znovu a znovu prezidentovat sám. I poté, co už věděl o své nemoci. Kdyby doporučil viceprezidenta Nicólase Madura za svého nástupce o rok dřív, mohlo být o pokračování socialistické revoluce a naděje pro lidstvo třetí planety sluneční soustavy postaráno. Takhle bude muset Maduro svůj boj zvládnout už bez Cháveze po svém boku. Na druhou stranu, budou-li Venezuelané moudří/pevní v kramflecích, pak pochopí, že ten Chávez nad Madurem i nad nimi bdí tak či tak, a sice odkudsi z jiné dimenze/shůry. Tak jako Che, tak jako Bolívar, velikáni, ke kterým za života býval poprávu přirovnáván...

Zemřel velký prezident, zemřel NÁŠ prezident, prezident všech obyčejných lidí této planety. Budiž mu země lehká!