"Kdo nemá peněz, je chud

Kdo nemá přítele, je chudší

Kdo nemá SRDCE, je nejchudší"

romča: Vaše úvaha, že všichni mohou podnikat, je samozřejmě nesmysl. Kdyby všichni podnikali, kdo by na ty podnikatele dělal rukama? Kdo by vytvářel skutečné hodnoty? Jistěže je to měřitelné, všechno je měřitelné. Když někdo něco vyrobí, je to hodnota, když někdo něco druhému poskytne, nějaké služby, je to hodnota. Ovšem když někdo spekuluje na burze, nebo bohatne na nejrůznějších operacích s fiktivními miliony, nemá to pro společnost jako celek pražádný význam. O tom mluvím.
Ta práva, o kterých mluvím, jsou nezadatelná práva pro každého. Ovšem pro každého, kdo pracuje a té společnosti to také nějak vrátí. Ale i ty, kteří o práci přišli či se dostali do potíží jinými okolnostmi, nemůžeme nechat na pospas ulici - to je totiž taky zločin! Takže ano, svým způsobem jsou to nezadatelná práva. Kdo to zaplatí? Ta společnost - o tom je solidarita - mezigenerační, mezistavovská, prostě solidarita. Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno... I pro posledního Asiata a Afričana, respektuje-li zákony naší země a odvádí nějaké hodnoty. To, že je Asiat nebo Afričan, neznamená, že je méněhodnotný!
Osobně považuju za ideální formu ekonomiky zaměstnanecké spoluvlastnictví - kdy ti zaměstnanci budou přímo zaangažováni na perfektním chodu firmy. A samozřejmě je nemyslitelné, aby generální ředitelé a manažeři firem brali statisícové platy a odměny, neboť je opět zcela měřitelné, že jejich zásluhy o chod podniku nemohou být stonásobně větší než těch zaměstnanců. Prostě bez určitých regulativ (a nemusí se hned jednat o diktaturu) se vzhledem k vezdejší zkaženosti lidské ten systém žel neobejde...
R.