"Kdo nemá peněz, je chud

Kdo nemá přítele, je chudší

Kdo nemá SRDCE, je nejchudší"

romča: No zákon na neviditelnou ruku trhu jistě není. Ale praxe to dokládá každým dnem - žijeme v divokém kapitalismu 19. století, kde si každý to slovo svoboda vykládá tak, že si může dělat, co se mu zlíbí, čiližto si to plete s anarchií...
Ten minulý režim nebyl ani socialismem, byl to protosocialismus, resp. jistá forma státního kapitalismu. Skutečný socialismus se neobejde bez demokratických prvků. A komunismus je v lidské společnosti nerealizovatelná utopie, protože by byl dosažitelný jen tehdy, kdyby lidé od podlahy změnili svůj hodnotový žebříček a nesměli by mít tu základní potřebu mít pocit, že to a to je "moje!" Do určité míry to fungovalo chvíli na Táboře, nebo taky v kibucech, ale dlouho to logicky nevydrželo - člověku je totiž honba za mamonem vlastní jako touha dýchat, jíst, pít atp. Přesto ušlechtilá idea sociálně spravedlivé společnosti, kde každému bude dáno podle jeho měřitelných zásluh o rozvoj společnosti jako celku (tj. skutečný socialismus aneb ona zlatá střední cesta - pro mne), by neměla být zahazována...
Jinak s tou svobodou opatrně, pane kolego. Nezapomínejme na věčnou pravdu, že Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého jedince...
Většina podnikatelů, která zákony neporušuje, ale zákonitě brzo taky krachuje - pokud tedy nespadne brzy do kategorie těch, co lidem práci spíš bere, než dává...
No a konečně mé hodnocení svobody: Patří tam právo na práci, na střechu nad hlavou, na dostupné vzdělání a dostupnou zdravotní péči, dostupné kulturní vyžití. Pokud nemám nárokované toto, samotný fakt, že si můžu říkat a psát, co chci, je pro mě druhořadý...
R.