Já nesu vám poselství 3. galaxie...

Zázrak. Přátelé, stal se zázrak. Ale na svět se klubal relativně pomalu, nebylo to hned a napoprvé...

Zdenička Pijanová v čele company není symbolicky jen na této fotce Martina J. Poláka. Ona podle řady odborníků celý skvělý tým tanečníků opravdu táhne!

O čem je řeč? O prvním českém hitmuzikálu Děti ráje, který uvádí (premiéry budou tuto sobotu) po měsících (ba skoro letech) naprosté nečinnosti opět probuzené muzikálové divadlo Pyramida čili GoJa Music Hall na pražském Výstavišti. Kamarádi do deště uspěli s pokusem oživit pecky 80. let jako Nonstop, Céčka, Poupata, Colu pijeme colu, Děti ráje, Léto či Třetí galaxie (resp. z 90. let přidaných Pár přátel) až napotřetí, ale teď už se dá spolehlivě říct, že známé Dotřetice všeho dobrého tentokrát platí bezezbytku!

Když jsem Děti viděl v sobotu poprvé - dlužno podotknout, že se mi poštěstilo chytit jen první půlku a přejížděl jsem na Kladivo na čarodějnice v mém milovaném Miléniu, říkal jsem si: Jo, docela fajn, neurazí, nenadchne, tak 2- (školním hodnocením), hezká vzpomínka na už 20-25 let odfouklé mládí. Ale ejhle...

V neděli jsem díky nabídce Kačky Vernerojc jel znova, tentokrát na celé - s prakticky komplet pozměněným obsazením, a byl jsem jak u vytržení. První půlka o fous lepší než o den dříve, ale ta gradace fantastickou polovinou druhou (sic o něco kratší), to teda bylo něco! Jestliže první dějství protancujete, to druhé dokonale probrečíte (proslzíte). Jednak díky výše nastíněné nostalgii (mě totálně odrovnalo Léto léto mý - tedy Ivetino, v excelentním podání Míši Noskojc) a dvanak proto, že úžasné a hluboce pravdivé filozofující láskyplné texty megahitů 80. let na člověka momentálně raněného nešťastnou láskou samozřejmě zapůsobí víc, než za normálních okolností. Prostě slané kuličky tekly, tekly a tekly, až se začalo finálové medley.

Láska pod kapkami deště

No dobře, nelze jen chválit. Délka muzikálu 3 hodiny a 45 minut (tedy rekordní délka v našich podmínkách) ne každého nadchne (i když mně to nevadilo), a tak se samozřejmě (pokolikáté už u nás) bude krátit. Je škoda, že tvůrci si tyhle věci neuvědomí dřív, nicméně na druhou stranu uznávám, že kromě prokrácení právě medley a závěrečné děkovačky to bude v tomto případě hodně těžké (ono je to ale vždycky těžké - viz naposledy Mona Lisa). A to ještě - lze-li vůbec zkušenému režijnímu muzikálovému matadorovi Petru Novotnému něco vytknout - hodně sesekal samotný závěr generační zaláskované story, takže z toho vylezlo zrychlené, uspěchané, režijně a herecky negradující finále.

Nicméně to se dá prominout - celkové míře tou dobou už naprosto vygradovaných emocí to příliš neublíží.

Ale jinak je fakt těžké hledat na tomhle díle (jakási ABBA po česku) zásadní nedostatky. Snad ještě v nezvládnutých kostýmech první půlky, které se v 80. letech opravdu ale opravdu ve většině nenosily. Ani na diskotékách! Ovšem to už ve srovnání s geniálními hereckými, pěveckými a tanečními výkony nadšených muzikálových mladičkých noviců na pomyslných miskách vah opravdu nehraje žádnou podstatnou roli. Děti ráje ukázaly, že obsadit do muzikálu nové tváře rozhodně nemusí být takové riziko, jako tomu bývalo až donedávna. Je sice otázka, jak dlouho se tohle povedené dílko Sagi Tofiho bude prodávat, ale kdyby ho produkoval ostřílený Oldřich Lichtenberg, pak by se prodávalo určitě minimálně natolik, aby ve finále nebylo ztrátové (a třeba to zvládne i bývalý Lichtenbergův spolupracovník Petr Dodal, koproducent projektu). Leč, doktor je doktor. Proto je škoda, že z deklarovaného prostoru novým tvářím v chystaném Baronu Prášilovi v podstatě sešlo. Ne tak (z logiky věci)  v Dětech ráje, a to je opravdu fajn. Jména jako Tomáš Löbl, František Pytloun, Michaela Sejnová, Petra Doležalová, Martina Cerhová, Genny Ciatti či Zdenička Pijanová si opravdu zapamatujte. A to jsem ještě neviděl pořádně další své oblíbence či tváře zcela neznámé. Prostě ničím nenarušený počáteční divadelní chtíč těchhle "bažantů" mi připomíná někdejší uvedení úžasných Rebelů v Divadle Broadway.

Tom Loebl a Míša Sejnová (vpravo) jsou velkými nadějemi budoucnosti našeho muzikálového žánru. Pokud si jich všimne někdo, kdo se nebojí riskovat.

A kdo se mi líbil úplně nejvíc? Samozřejmě další ojedinělý univerzální talent hudebního divadla (od dob Pati Stoklasy u nás jasně největší) Honza Kříž, resp. jeho něžná polovička Míša Nosková, no a naprosto mě šokoval (když už jsme u těch SuperStarů) Michael Foret, jehož Třetí galaxie vypadala, jako když jí někdo pouští z CD nahrávky s hlasem Michala Davida. Ale to by byl omyl. To jen Míša Foret má schopnost zpívat opravdu navlas stejným hlasem jako náš král diskoték... Výborné výkony podávají i Martin Zounar a sám scenárista Sagi Tofi, Jen Lukáš Vaculík mi přijde, že letos nepochopitelně spíš křičí než hraje. Jestliže v Rebelech ani Švejkovi jsem s ním na hudebním divadle neměl problém, na jaře na Kladivu na čarodějnice i nyní opravdu soustředí veškerou svou vnitřní sílu do síly hlasu a ve finále je z toho místy nepříjemný zmutovaný řev (to nemluvím o zpěvu, ale o činoherních pasážích). Dost dobře to u tohohle poklidného a jemného fenoména filmového plátna nechápu...

Fenomén Honza Kříž jako skvěle namaskovaný 40letý otec

Prostě a jasně - Kdo nevěří, ať tam běží (a to pokud možno nejednou). Jo a nezapomeňte si vzít s sebou kilčo navíc. Sedm pětek na pěkný dobový program a tři pětky na balíček s Céčkama. Já si je kupovat nemusel, neboť jsem Céčkománii zažil na vlastní kůži a mám jich doma ještě na 2000 schovaných (+ všelijakých těch obdob jako Ska, Óčka, trojky, srdíčka, Háčka, Géčka, průsvitné, tyrkysové, no všechno, co letělo a co se házelo co nejblíž ke zdi či na čáru...), ale mít doma tuhle unikátní památku na doby bezstarostného mládí vašich rodičů přece není k zahození, ne? Vskutku originální merchandisingový produkt! Stejně jako v Pyramidě od listopadu všudypřítomné placky:)

Foto - Martin J. Polák