Druhé výročí úmrtí Karla Svobody

Když zamrzne rybník a všechno spí... Tak přesně takhle zněl titulek našeho druhého a posledního společného  rozsáhlého  povídání s mistrem Karlem Svobodou pro Haló noviny. Přesněji  tehdy pro čtvrtletní magazín Čtení pro vás. To bylo na podzim 2005...

Bezesporu jeden z našich  nejlepších hudebních skladatelů či, jak by řekl Karel Gott, skladatel světového formátu, se rozhodl odejít  z tohoto malicherného světa do jiných rozměrů. Proč?  Proč tu zanechal po sobě tři děti, manželku Vendulu a další bezpočet přátel, kolegů a známých? Máme ale vůbec právo na to klást  si takové otázky? Víme jen  jedno. Podle policie si vzal Karel Svoboda v neděli život vlastní střelnou zbraní.

Představovat  Karla Svobodu nemá smysl, protože jeho profesní životopis sám o sobě vydá na román. K tomu autora Draculy, Monte Crista, Golema, Noci na  Karlštejně, ale i vrchního muzikuse TV seriálů  Návštěvníci, Včelka Mája, Létající Čestmír, Cirkus  Humberto, Dobrodružství kriminalistiky či Rodinná pouta, zná určitě každý.

Přínos
Bez  Svobody nebylo by Gotta, bez Svobody nebylo by stovek extrémně známých melodií, které si budeme prozpěvovat ještě desítky  let. A nejen my. Jeho Včelka Mája je jedním z největších  hitů v Německu, ale uspěla i ve Francii, ba dokonce i v Izraeli.  Svoboda prostě sledoval v hudbě všechny moderní trendy. Byl rockerem i novodobým opermajstrem, byl tím, kdo pocity nejen své, ale i milionů  jeho posluchačů dokázal přenést do hudební  podoby. A tak bylo jasné, že ani on  se nevyhne muzikálovému  boomu 90. let. Zvlášť proto, že měl za sebou filmovou Noc na Karlštejně. Proto přišel rockový Dracula (který prošel kus světa - od  Slovenska, přes Rusko, Polsko, Švýcarsko, Německo, Francii, Jižní Koreu až po belgické Antverpy) a operní Monte Cristo.  Právě ten zase totálně odzbrojil mou maličkost  a díky němu  se muzikál stal nedílnou součástí mého života. Díky němu jsem mohl poznat Karla Svobodu i jinak, z lidské, osobní roviny.

Probrali  jsme spolu nejen to, co vytvořil, ale i to, na co se chystal. Na  Rasputina, na Marii Antoinettu, ale i další projekty. "Pokud  jde o mezinárodní  nabídky, aktuální je jeden projekt, ke kterému mě přizvali Němci, konkrétně  libretista a textař  Michael Kunze, ale ještě o něm nemůžu mluvit podrobněji.  Zatím  si šetřím nápady do foroty, aby až to bude žhavé, až bude  potřeba přivést  ten projekt na svět, tak aby to pak Svoboda  nezdržoval..." Takhle žertoval ještě  v listopadu 2005 na adresu  chystaného mezinárodního zpracování Dostojevského  Zločinu a trestu v režii Romana Polanskiho.

Svoboda byl doslova  k neutahání do konce svých sil.

Nikdo se nemůžeme roztrhnout, protože pak následují zdravotní problémy. Tohle si ovšem maestro dlouho nepřipouštěl. A tak potkaly i jeho. Kolaps, titulky  v novinách, první otazníky. Mistr to tehdy naštěstí přestál.  Co mu pomohlo? Malý Kuba, nebo snad právě práce samotná, která ho předtím vyčerpala? - To lze těžko přesně sdělit. Je fakt, že práce mě dopuje celý život už tím, že je to zároveň můj koníček.  Nedovedu si dost dobře představit,  že bych dělal něco, co přináší jen obživu a nepřináší zároveň radost... Já osobně až přestanu mít sílu pracovat  a tvořit,  končím. To myslím zcela upřímně.

Odchod
Prorocká slova? Jak ale někdo mohl odtušit, co tím slovem Končím mistr  bude  myslet? Vždyť tu byla rodina... - Pokud jde o dítě, chci zdůraznit, že Kubíka nechápu jako náhradu za naši zesnulou  Klárku, tu nám nikdy nic nenahradí a  budeme tím až do konce života poznamenaní. Já mohu jen potvrdit, že narození  Jakuba  mě i mou ženu velmi zklidnilo a že nám to dalo smysl života, nový impuls.  Žijeme teď v relativním klidu, na venkově, ve starém domě a jsme zase rodina...  Myslím, že zázemí, pro mne jedna z nejdůležitějších věcí na světě, opět funguje a jsme tomu štastni.

Karel Svoboda miloval ze všech  ročních období nejvíc zimu. Proto byl rád, když Vánoce mohl trávit doma, mezi svými blízkými, na sněhu. Důvod? Ryze realistický, ale i poetický... - Protože jsem člověk s vyšším  tlakem, než je zdrávo a je mi pořád horko. Takže v jižních krajích spíš trpím. Jenže rodině to vždycky vyhovovalo...  Zima na mě působí takovým zvláštním klidem a nostalgií,  zejména na venkově, když je všechno zasněžené a když se  všechno dostane do těch  tradičních dimenzí - tak jak původně Jevany se svou stovkou obyvatel vypadaly celoročně. Dneska přes léto jsou už předimenzované, ztrácí se postupně to  dřívější kouzlo. Ale když v zimě zamrzne rybník a všechno spí, je mi fajn.

Že by se svým posledním krokem čekal na letošní  první sníh? A jsme zase u onoho Proč? - Jsou věci, kterým nemůžeme zabránit. To je tam někde nahoře napsané a ať děláte, co děláte, tak se tomu nevyhnete, uzavřel před rokem a čtvrt pro Haló noviny Karel Svoboda.

Naposledy jsem mistra viděl na benefičním koncertu Vánoční královny pro Kapku naděje. Slavil tam své 68. narozeniny. Nečekal, že bude mluvit, ale promluvil v  klidu, bez emocí, s radostí. Tehdy patrně nikdo nepředpokládal, že...

Tak tolik mé rozloučení s Karlem Svobodou staré zase už 2 roky. Příští týden už poběží generálky na nové uvedení Svobodova Draculy, tentokrát v Divadle Hybernia. A proto se s věčně živým (alespoň pro mne) mistrem, ale i tématem Karel Svoboda umělec, rozhodně neloučíme...