Novodobý holocaust

Někdo si možná řekne, že první novoroční článek by neměl být smutný, ale jestliže se vloni na přelomu roku odehrávalo cosi, co se nedá nazvat jinak než novodobý holocaust, pak je nutné takovou hrůzu připomínat, stejně jako si dodnes připomínáme šílenosti holocaustu z dob 2. světové války. Tím spíš, když to připomenutí za nás udělá Žid/Izraelec, dokonce dlouholetý poslanec Knessetu (izraelského zákonodárného sboru) - pak by nikdo neměl mít námitky ohledně nějaké zaujatosti či podjatosti atp. ... Haló noviny zveřejnily v pondělí jeho zářijový text k jedné objektivní zprávě o oné loňské agresi Tel Avivu v pásmu Gazy a já ho nyní na tomto prostoru z úcty k nevinným obětem brutálního bombardování dávám k dispozici celý! Třeba po třech týdnech bez vašich reakcí (kromě stálých příchozích) zde na blogu vzbudí nějakou pozornost...

Rok od genocidní agrese Izraele v pásmu Gazy

Rok od nejničivější moderní války v historii - krvavé agrese Izraele v okupovaném pásmu Gazy, Tel Aviv (který ji nazval operace Lité olovo) nepřestává ospravedlňovat neospravedlnitelné a relativizuje šílená jatka, ba přímo novodobý holocaust (v obráceném gardu), který izraelská armáda napáchala na tomto palestinském teritoriu. Bombardování škol, nemocnic a dalších civilních objektů (které začalo 27. prosince 2008), vraždění nevinných žen a dětí, více než tisícovka nemilosrdně zmasakrovaných civilistů, a to všechno za téměř nečinného přihlížení mezinárodního společenství. OSN, USA a »spojenci« sice zbabělou více než třítýdenní válku (nejprve leteckou a následně i pozemní) odsoudili, ale jen formálně, symbolicky, nikdy neopomněli zdůraznit, že svůj podíl viny nese i druhá strana. Co na tom, že za každou jednu vypálenou raketu (zřejmě) Hamásu, která si navíc nevyžádala vlastně téměř žádné oběti, přišlo na druhé straně o život mnoho desítek mírumilovných neozbrojených lidí!?! Ano, i tohle je »spravedlnost« 21. století. Systém vyvolených mezi údajně rovnými a ještě vyvolenějších mezi těmi vyvolenými... Známý izraelský politik, mírový aktivista, spisovatel a komentátor Uri Avnery napsal u příležitosti zářijového zveřejnění více než 500stránkové zprávy Richarda Goldstonea k věčně živému tématu odstrašující genocidní války Izraele v Gaze komentář »Velký klid, velký hukot«, který nyní, rok poté, nabízíme:

Existuje nějaký limit pro triky těch antisemitských syčáků? Nyní se rozhodli pomluvit Židy další krvavou urážkou. Nikoliv starým obviněním, tak jako v minulosti, že zabíjejí křesťanské děti a užívají jejich krev k pečení obětních beránků, ale obviněním z masového vraždění žen a dětí v Gaze. A koho posadili do čela komise, která byla tímto úkolem pověřena? Nikoli britského popírače holocaustu, ani německého neonacistu, a dokonce ani íránského fanatika, ale ze všech lidí vybrali židovského soudce, který nese skutečně židovské jméno Goldstone (původně pochopitelně Goldstein).

A nejen Žida se židovským jménem, ale sionistu, jehož dcera Nicole je nadšenou sionistkou mluvící plynně hebrejsky. A nejen židovského sionistu, ale Jihoafričana, který se stavěl proti apartheidu, a když byl tento režim zrušen, byl jmenován ve své zemi ústavním soudcem. A to vše, jen aby byla zostuzena nejmorálnější armáda na světě, zčerstva po vedení nejspravedlivější války v historii.

Richard Goldstone není jediný Žid manipulovaný celosvětovým antisemitským spiknutím. V průběhu tří týdnů války v Gaze opět a opět demonstrovalo více než 10 000 Izraelců. Fotografovali je, jak nesou nápisy »Skončete masakr v Gaze«, »Zastavte válečné zločiny«, »Izrael se dopouští válečných zločinů«, »Bombardování civilistů je válečný zločin«. Jednohlasně skandovali »Olmerte, Olmerte, je to pravda - v Haagu již na tebe čekají!« Kdo by byl uvěřil, že je v Izraeli tolik antisemitů?

Mentalita ghetta
Oficiální izraelská reakce na Goldstoneovu zprávu by byla humorná - kdyby záležitost nebyla tak vážná. S výjimkou »obvyklých podezřelých« bylo odsouzení zprávy jednomyslné, totální a extrémní, od Šimona Perese, tohoto advokáta každé ohavnosti, až po posledního pisálka v novinách. Nikdo, ale (opravdu) nikdo se nezabýval samotnou záležitostí. Nikdo neposuzoval podrobné závěry zprávy. Není to potřebné zabývat se takovou antisemitskou šmouhou. Vlastně není ani vůbec potřebné tu zprávu číst. Veřejnost v celé své rozmanitosti stála jako jedna osoba, jen aby to spiknutí odmrštila, jak se to naučila za tisíc let pogromů, španělské inkvizice a holocaustu. Mentalita obklíčení, mentalita ghetta.

Instinktivní reakcí v takové situaci je odmítnutí. Prostě to není pravda. Nikdy se to nestalo. Všechno je to balík lží. Sama o sobě je to přirozená reakce. Když se lidská bytost setká se situací, s níž si neví rady, popření je první útočiště. Jestliže se věci nestaly, není třeba to zakrývat. V podstatě není rozdílu mezi těmi, kdož popírají arménskou genocidu, kdož popírají vyhubení původních Američanů a těmi, kdož popírají zvěrstva všech válek. Z tohoto hlediska lze říci, že popření je téměř »normální«. Ale pokud jde o nás, bylo zapírání vyvinuto v umělecké dílo.

Umělecké dílo
My máme zvláštní metodu: když se něco stane, s čím se nechceme utkat, napřeme reflektor na jeden detail, na něco naprosto okrajového a začneme na to klást důraz, debatovat o tom, zkoumat to ze všech úhlů pohledu, jako by to byla věc života a smrti. Vezměte si válku Jom Kipur. Vypukla, protože po šest let, počínaje válkou v r. 1967, se Izrael plavil jako Loď bláznů, intoxikovaný vítěznými zpěvy, vítěznými alby a vírou v neporazitelnost izraelské armády. Golda Meirová jednala s arabským světem s otevřeným pohrdáním a odvrhla mírové ouvertury s Anvarem Sadatem. Výsledek: více než 2000 mladých Izraelců zabito a kdo ví, kolik mladých Egypťanů a Syřanů?!

A o čem se tak zuřivě debatovalo? O »opomenutí«... »Proč nebyly včas povolány rezervy? Proč nebyly předem poslány tanky?« hřímal v Knessetu Menachem Begin, a byly o tom sepsány knihy a spousta článků a rokoval o tom soudní vyšetřovací útvar.

První libanonská válka byla politický kiks a vojenský propadák. Trvala 18 měsíců, zrodila Hizballáh a udělala z něj regionální sílu. A o čem se diskutovalo? Zda Ariel Šaron oklamal Begina a byl odpovědný za jeho nemoc a eventuálně i smrt.

Druhá libanonská válka byla od počátku do konce ostudou a zbytečnou válkou, která způsobila masivní ničení, masové zabíjení a úprk stovek tisíců nevinných civilistů z jejich domovů, aniž Izrael dosáhl vítězství. A o čem šla naše debata? K čemu byla jmenována vyšetřovací komise? O způsobu, jakým bylo přijato rozhodnutí začít válku. Existoval řádný postup rozhodování? Pracoval řádně armádní štáb?

Pokud jde o válku v Gaze, nekonala se vůbec žádná debata, protože všechno bylo dokonale v pořádku. Skvělé politické a vojenské velení. Pravda, nepřesvědčili jsme obyvatele pásma Gazy, aby svrhli své vůdce; pravda, nedokázali jsme osvobodit zajatého vojáka Gilada Šalita; pravda, celý svět nás odsoudil - ale my jsme zabili spoustu Arabů, zničili jejich životní prostředí a dali jsme jim lekci, na kterou nezapomenou.

Bojkot komise
Nyní probíhá hluboká diskuse o Goldstoneově zprávě. Nikoliv o jejím obsahu, Bože chraň. Je zde něco, o čem je třeba diskutovat? Ano, o jednom bodu, který je skutečně důležitý: jednala naše vláda správně, když se rozhodla bojkotovat komisi? Možná by bylo lepší účastnit se jednání? Jednalo naše ministerstvo zahraničí tak hloupě, jak to dělá obvykle? (Naše ministerstvo obrany nikdy pochopitelně nejedná hloupě - pozn. autora). Z novin, rozhlasu a televize se na nás řinuly desetitisíce slov a váhu měl každý sebejistý komentátor.

Proč tedy izraelská vláda komisi bojkotovala? Skutečná odpověď je docela prostá: dobře věděli, že komise, kterákoliv komise, dojde k závěrům, k nimž opravdu došla. Ve skutečnosti komise neřekla nic nového. Téměř všechna fakta již byla známá: bombardování civilních oblastí, používání šipek a bílého fosforu proti civilním cílům, bombardování mešit a škol, blokování záchranných vozidel a jejich příjezdu k raněným, zabíjení prchajících civilistů nesoucích bílé vlajky, používání lidských štítů a ještě daleko více. Izraelská armáda nedovolila novinářům přiblížit se k bojovým akcím, ale válka byla bohatě a ve všech jejích detailech dokumentována mezinárodními médii, celý svět ji viděl v reálném čase na televizních obrazovkách. Svědectví je tak mnoho a jsou tak konzistentní, že si své vlastní závěry může učinit každý rozumný člověk.

Kdyby svědectví komisi podali důstojníci a vojáci izraelské armády, byla by možná ovlivněna jejich úhlem pohledu; a také - strachem, zmatením, nedostatkem orientace - a závěry mohly být poněkud méně kruté. Ale hlavní úder by se nezměnil. Celá operace byla koneckonců založena na předpokladu, že bylo možné svrhnout vládu Hamásu v Gaze způsobením nesnesitelného utrpení civilnímu obyvatelstvu. Ztráty civilistů nebyly »kolaterální«, ať bylo možné se jim vyhnout či nikoli, ale byly ústředním rysem samotné operace.

Pravidla pro vedení bojů nadto stanovila dosáhnout »nulových ztrát« našich sil - vyhnout se ztrátám za každou cenu. To byl vývod, který si naše armáda - vedená Gabim Aškenázim, vzala z druhé libanonské války.

1400:6
Výsledky hovoří samy za sebe: 200 mrtvých Palestinců na každého izraelského vojáka zabitého druhou stranou - 1400:6. Každé skutečné vyšetřování musí nevyhnutelně vést ke stejným závěrům, k jakým dospěla Goldstoneova komise. Proto tedy neexistovalo izraelské přání vést skutečné šetření. »Vyšetřování«, které se uskutečnilo, byla fraška. Tímto úkolem byla pověřena odpovědná osoba, vojenský advokát - generálmajor nosící kippu - Avichai Mendelblit. Tento týden byl povýšen na generálplukovníka. Povýšení a jeho načasování hovoří jasným jazykem.

Takže je jasné, že neexistuje žádná šance, že by izraelská vláda opožděně zahájila skutečné vyšetřování, jak to požadují izraelští míroví aktivisté. Mělo-li by být důvěryhodné, muselo by mít takové vyšetřování statut státní vyšetřovací komise, jak to definuje izraelské právo, na jejímž čele by stál soudce nejvyššího soudu. Musela by svoje vyšetřování provádět veřejně, před zraky izraelských a mezinárodních médií. Musela by pozvat oběti, obyvatele Gazy, aby oni svědčili společně s vojáky, kteří se války zúčastnili. Musela by podrobně vyšetřit každé jednotlivé obvinění z Goldstoneovy zprávy. Musela by provést kontrolu vydaných rozkazů a přijatých rozhodnutí, od náčelníka štábu až po úroveň čety. Musela by prostudovat informace pilotů leteckých sil a letových operátorů.

Proti pravdě!
Tenhle seznam stačí, aby bylo jasné, proč se takové vyšetřování neuskuteční a nemůže uskutečnit. Místo toho bude celosvětová izraelská propagandistická mašinérie nadále židovského soudce a lidi, kteří jej jmenovali, hanobit. Nikoli všechna izraelská obvinění proti OSN jsou bezdůvodná. Například: proč organizace vyšetřuje válečné zločiny v Gaze (a v bývalé Jugoslávii a Dárfúru - vyšetřování, jichž se jako hlavní žalobce zúčastnil Goldstone), a nikoli akce USA v Iráku a Afghánistánu a Rusů v Čečensku? Ale hlavním argumentem izraelské vlády je, že OSN je antisemitská organizace a její Komise pro lidská práva je dvojnásobně antisemitská.

Vztahy Izraele s OSN jsou velice komplexní. Stát byl založen na podkladě rezoluce OSN a je pochybné, zda by se zrodil přesně v té době a za daných okolností, kdyby taková rezoluce neexistovala. Naše Deklarace nezávislosti je široce na této rezoluci založena. O rok později byl Izrael přijat za člena OSN, a to přes skutečnost, že nedovolil návrat (tehdy) 700 tisícům palestinských uprchlíků do jejich domovů. Líbánky však rychle ztrpkly.

OSN: sionismus jako rasismus
David Ben Gurion s pohrdáním hovořil o velkém šumu v OSN. Od té doby až po dnešek Izrael systematicky porušoval téměř každou jednotlivou rezoluci OSN, která se jej týkala, stěžuje si, že existuje »automatická většina« arabských a (tzv.) komunistických zemí - zaměřená proti němu. Tento postoj byl posílen, když v předvečer války v r. 1967 byly jednotky OSN na Sinaji na žádost Gamala Abduna Násira staženy. A pochopitelně rezolucí OSN (později anulovanou) - srovnávající sionismus s rasismem.

Tento argument nyní opět zvedá hlavu. OSN, jak se tvrdí, je protiizraelská, což (pochopitelně) znamená antisemitská. Každý, kdo jedná jménem OSN, Izrael nenávidí. K čertu s OSN. K čertu s Goldstoneovou zprávou...

Tohle je však žalostně krátkozraká politika. Veřejnost napříč světem o zprávě slyší a pamatuje si obrázky, které v době války v Gaze viděla na svých televizních obrazovkách. OSN se těší značnému respektu. Na prahu operace »Lité olovo« dobrá pověst Izraele ve světě trvale upadala a tato zpráva ji pošle ještě níže. Bude to mít praktické důsledky - politické, vojenské, ekonomické a kulturní. Pouze hlupák - nebo nějaký Avigdor Lieberman - to může ignorovat.

Nedojde-li k důvěryhodnému izraelskému vyšetřování, začnou stoupat požadavky, aby Rada bezpečnosti OSN postoupila záležitost Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu. Barack Obama se bude muset rozhodnout, zda takovou rezoluci vetovat - tah, který by Spojeným státům způsobil těžkou újmu a kvůli níž by od Izraele žádal vysokou cenu. Jak již bylo řečeno dříve, »velký klid« by se mohl změnit ve »velký hukot«.

Uri AVNERY,
Jeruzalém, 19. září 2009
Přeložil (jumr)