Jak svět oplácí...?!

Vítám nás v novém roce. Nezbývá než doufat, že ten 9. rok 3. tisíciletí bude jiný minimálně v tom, že černobílé vidění v něm aspoň částečně nahradí "barevný" svět zlaté střední cesty, cesty rozumu. Jinak totiž... děj se vůle boží.

Už to tak prostě na tom světě (a v České republice obzvlášť) chodí, že převládá nevděk, nesmyslná zášť a závist aneb takové to "přání" v duchu: Když chcípla koza mně, tak ať chcípne i sousedovi. Zatímco někteří, ačkoli jim snesete třebas modré z nebe (pokud teda máte jak), tak vás hodí při prvním sporu přes palubu a když nechápavě párkrát rozmáchnete rukama, abyste zjistili proč vlastně, ještě po vás začnou hlava nehlava střílet (aby se ujistili, že se určitě utopíte), pak jsou na tom světě také lidé jiní... Lidé, jimž jste nijak zvlášť nepomohli, skoro nic pro ně neudělali, k nimž jste naopak byli třeba i nespravedliví a oni vás na oplátku podle hesla "Ty po mně kamenem, já po Tobě chlebem" neodsoudí, ale podají naopak pomocnou ruku. Aby vám vlídně dokázali váš omyl. A pak už je jen na vás, zdali překonáte svou "hrdost" a zamyslíte se.

A právě o těchto výjimkách potvrzujících pravidlo chci pln zatimního optimismu v počátcích nového roku psát. Resp. o jedné výjimce! Jmenuje se Ivanka a nezlomila nade mnou hůl, i když - na rozdíl od jiných - měla opravdový důvod. A ona? Podala mi ten chléb aneb Pomocnou ruku a pozvala mě (už jen jako kamaráda) na týden do Belgie, za krásami Vlámska i Flander. Hostila mě ve svém druhém domově jak krále a snažila se mě zbavit nejen mé nové depky, ale i mého špatného svědomí. Ať už jsme 3 dny pobývali v Bruselu (který sice docela dobře znám, ale stejně bylo pořád poznávat co nového), nebo 3 dny mimo (Ardeny, Gent, Bruggy), vždy byla silná (i když to vůbec nemá lehké) a vždy mě uklidňovala a naplňovala svým lepším já.

Moc rád napíšu časem o našem výletu do Arden, kde jsme si užívali jak netradičního safari, tak skvostů tamního největšího jeskynního komplexu, ale zmíním tu i takové drobnosti jako kabinkové ruské kolo, vánoční (nekraso)bruslení open-air, ale třeba i mince z mé nejoblíbenější belgické katedrály St. Michelle, hranolkové hody či běžecký "run" kolečko místo plánovaného cyklovýletu. Vzpomínám i na nutellu na palačinkách i bez nich (mimochodem právě ulízávám zbytky té, co i s baťohem díky Tvému nápadu s nápisem "KŘEHKÉ" přežila zpáteční let), na lotto, v němž jsme samozřejmě nevyhráli, ale hlavně na společné kamarádské večery v rytmu Let The River Run. Vzpomínám a brečím... Proč já jsem takovej vůl?! Proč jsem vlastně mužskej?! Ach jo... Takže, milý opaku všech "sušimrch", DĚKUJU! A i když už můj částečně "zkomercionalizovanej" mozek asi nepředěláš, věz, že navždy si budu pamatovat, že díky lidem jako Ty má smysl ŽÍT!

PS: Kontrolní otázka... Mam tu belgickou vlajku správně?