Loučení s rokem s osmičkou...

Tak nám končí zase jednou jeden takový bláznivý rok. Přelomový rok osmičkový... A že osmička na překvapení opravdu byla bohatá. V globálním i osobním slova smyslu

Revoluce jsme se sice nedočkali, ale zákonitá globální ekonomická krize kapitalismu či zvolení prvního nebílého prezidenta USA průlomy rozhodně jsou! A v soukromém životě? Tak šílený rok plný divokých změn a velkých pozitiv i následných šoků jsem už dlouho nezažil. Můj relativně nudný život nabral zejména v první polovině roku ostrý spád. Zažil jsem okamžiky, na které se nezapomíná, dokonce jsem se zamiloval tak bláznivě jako ještě nikdy v dosavadním životě. Také to nakonec podle toho záhy skončilo (vždycky, když je něco poprvé, děláte chyby), ale přesto nelituji a kdyby se měl čas vrátit zpátky, určitě bych do toho zase po hlavě skočil. Jen bych si toho zázraku byl asi víc vážil a snažil se své pracovní povinnosti, které svým způsobem stály na začátku konce, omezit ještě víc!

Nu což, teď už je zas zpátky ten můj relativně nudný život solitéra, což je jen a jen "volba má". Nějak nemám na další zásadní životní změny už sílu. No aspoň zase jako tako stíhám veškerou práci vezdejší a když je mi smutno (což bývá docela často), pustím si (aktuálně) Let The River Run (díky, Lucko Vondráčková) a zahledím se do budoucna. Zase mám o pár opravdových přátel (resp. hlavně přítelkyň) víc, zase ta moje zvláštní povaha někomu kupodivu vyhovuje a i když to není o partnerství (mj. i mou vinou), je to fajn.

Ale nejen co do vztahů to byl bláznivý rok... Představte si, že od XVI. SFMS 2005 ve venezuelském Caracasu jsem pořádně nikde (krom Evropy) nebyl, letos se s pracovním cestovkem roztrh pytel. Březen Čína, duben Jižní Korea, říjen Sýrie, a to jsem ještě jednu nabídku z časových důvodů odmít, no prostě mazec! Navíc to byl rok olympijský, což mě také potěšilo, a rok dost přelomový i na půdě mé práce divadelní. Byť ty přelomové události vyvrcholí až krátce po Novém roce.

Všechno to začalo fajným Silvestrem u Pitrofat a prozatím skončilo včerejším koncíkem Helenky Vondráčkové v Lucerně, kde se mi sešly největší oblíbenkyně - Monča, Šárka, ZUZA... A to mě díky jedné hodně dobré dušičce čeká ještě jedna cesta. Tak snad se vydaří - aspoň tak, jako se celkem vydařil ten právě končící bláznivý rok. A ten rok příští? Ani nevím, co si kromě dostatku zdraví a klidu přát. Předsevzetí si nedávám, stejně by to bylo na prd, tak snad se jen v rámci popřání krásných svátků omezím na pěknou citaci Karla Čapka ze 4. prosince 1938, kterou na novoročence spolu s vinšem 12 měsíců bez nemocí, 53 týdnů optimismu, 365 dnů štěstí, 8760 hodin splněných přání, 525 600 minut pohody a 31 536 000 vteřin lásky rozesílal mj. OV KSČM Praha-Východ...

Pravda zůstává pravdou i po 70 letech...
"Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď vím líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točil s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky; kdo mění víru, neměl žádnou; člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, leda že bys měl na to staletí; jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky; kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál; kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila; nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář.
Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant (velká kniha) našich dějin o této době bude mít jenom podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba."